Oltář – průvodce na cestu k sobě

Mnoho domácích rituálů má svá místa. Zuby si čistíme v koupelně před zrcadlem. Snídáme u jídelního stolu. A do svého Srdce se dostáváme u oltáře. Těch, kteří mají doma vlastní oltář, přibývá. My jsme se ptali, jak jej vytvořili a k čemu jej používají.

 

Karolina Acherati Kučerová

Vyhledáme-li si slovo oltář v encyklopedii, dozvíme se zhruba to, že jde o místo, které lidé používají pro komunikaci s Bohem či bohy. Pro mnoho národů je oltář dodnes samozřejmou součástí domácnosti. A podle terapeutky Karoliny Acherati Kučerové, která se stavění oltářů profesionálně věnuje, přibývá domácích oltářů i v Česku. „Dalo by se říct, že je to přímo módní vlna. Jenže pokud chcete mít doma oltář, protože to vypadá hezky, zajímavě a duchovně, patrně se vám to nepovede,“ upozorňuje.

Proč mít oltář

Oltář nevznikne tak, že vkusně naaranžujeme pár přírodnin, či artefaktů. To, co dělá z oltáře oltář, je energie – a tu do něj vkládá především jeho tvůrce a udržovatel. Pokud se mu to podaří, znamená to, že si vytvořil místo, které jej dokáže přiblížit tomu, komu je zasvěceno. Může to být Bůh, Existence, Srdce, či třeba předkové. Jde o to, s kým či s čím jsme zvyklí se spojovat, vydáváme-li se na cestu do vlastního nitra.  „Důležité je přistupovat k oltáři s úctou a s vědomím, že jde o posvátný prostor, obraz vlastního Srdce,“ zdůrazňuje zakladatel Maitrey Antonio Koláček. Tím, že takový obraz vytvoříme, prociťujeme a pracujeme s jeho obsahem a uspořádáním, otevíráme prostor pro obdobné změny v realitě. Symbolicky takto uchopujeme vlastní život. A proto je úcta nanejvýš na místě.

„Oltář je místo, které nám pomáhá vstoupit do našeho Srdce. Místo, díky kterému si můžeme prožít Boží přítomnost. Pomáhá vstoupit do vlastní síly a uvědomit si sebe sama,“ přibližuje Karolina Acherati.  Můžeme se u něj modlit, prosit o podporu či pomoc, hledat u něj odpovědi na otázky, které si klademe. Meditovat. Dovolit si cítit to, čemu se v běžném provozu máme sklon raději vyhnout – nepříjemné pocity, lpění, strachy ... Oltář funguje jako kotva, která nám nedovolí se v takových energiích ztratit. „Chrání nejen toho, kdo jej vytvořil, ale i celý prostor – před temnými silami, uřknutím, či manipulací,“ popisuje Karolina Acherati Kučerová. 

Vytvoříme-li si zvyk u svého oltáře pravidelně pobývat, každodenně s ním komunikovat a pečovat o něj, získáme silného pomocníka pro sebepoznání. Je to podobné jako s pěstováním květiny – jen místo vody jej zaléváme láskou, péčí a pozorností. Tak jej udržujeme živý a dáváme mu schopnost vyzařovat energetické pole, v němž se budeme snadněji přibližovat vlastnímu středu. Zajímavé je sledovat už jen samotný způsob, jakým o svůj oltář pečujeme, a pocity, které to přináší. Získáme tak mnoho informací o tom, jak zacházíme se svým životem.
 

Co mít na oltáři

„Osobní oltář je místo, kam si člověk může dát to, co nejvíc miluje, co je důležité pro jeho život, co chce podpořit a rozvinout. Obvykle přitom pracujeme se symboly. Oltářem je i mandala, kterou si postavíme v lese z kamínků, jde o to, co do nich vložíme,“ říká Antonio Koláček. 

Stavíme-li oltář, vytváříme obraz svého života – respektive života, který chceme žít. K tomu nám mohou pomoci předměty, které jsou pro nás z různých důvodů důležité – třeba proto, že nám připomínají naše záměry, nebo to, za co jsme vděční. 

Začít můžeme otázkami: Čemu chci dát ve svém životě prostor? Co je pro mě posvátné? Kam chci směřovat? … Pro jednotlivé odpovědi pak můžeme nacházet vhodné symboly či věci, které nám připomínají chvíle, kdy jsme byli ve spojení s kvalitami, které chceme ve svém životě rozvíjet. Klasicky to bývají přírodniny, umělecké předměty, fotografie, vlastní kresby nebo zajímavé myšlenky.

„Nejvhodnější jsou podle mě věci, které jsou spojené se silným zážitkem nebo hlubokým pocitem. Takové, které pro nás osobně mají silný energeticky náboj. Já například na svém oltáři mívala uhlíky, po kterých jsem kdysi přešla, mám na něm sošku, kterou jsem sama dělala, kameny, které jsem dostala od svých nejbližších kamarádek, sester a od maminky, i předměty, které se předávají v naší rodině po ženské linii,“ popisuje lektorka ženských kruhů Moonlodges Tamara Sofie Shmidt.

Na mnohých oltářích můžeme vidět také rozličné divinační pomůcky – od kyvadel, přes runové kameny až po karty.

Ty ale nemusí vždy sloužit k předpovídání budoucnosti. Často bývají využívány spíše jako komunikační pomůcka. Lze jim pokládat otázky či je prosit o radu. Karty pak mají ještě tu výhodu, že si můžeme nechat vystavenou vždy tu, která nám připomíná aktuálně důležité téma, či přímo obsahuje afirmaci, jíž si zrovna zvnitřňujeme.

Různé duchovní směry mají pro vytváření oltářů různá pravidla, která jsou mnohdy protichůdná. Většinou se však shodují v tom, že na vyvážený oltář patří pět elementů: oheň, voda, vzduch, země a esence (více viz článek Oltář a pravidlo pěti elementů).
 

Co na oltář nepatří

Je jen málo věcí, které by za určitých okolností nemohly mít na oltáři své místo. V případě jedné kategorie věcí bychom však měli být opatrní. Dárky. Ty nás spojují s tím, od koho jsme je získali. A takové spojení nemusí být vždy žádoucí – byť by byl darovaný předmět sebekrásnější. „Na oltář nepatří rušivé věci, je třeba, abychom k předmětům na něm – a tedy i k těm, od koho jsme je dostali, měli čistou vazbu,“ upozorňuje Karolína Acherati a připojuje příklad ze své praxe.

„Jednou jsem pomáhala s oltářem ženě, která s ním v té době již asi dva roky aktivně pracovala, ale cítila potřebu ho změnit.“ Problematický tenkrát nebyl jen oltář té ženy, ale i její vztahy k mužům. „Na svém oltáři měla prstýnek od bývalého partnera. To by samo o sobě nemuselo vadit, jenže ona mu podvědomě neodpustila a cítila křivdu. A tuto energii si nevědomě vložila na oltář,“ vysvětluje Karolína Acherati.

Dále bychom si měli dát pozor na věci denní potřeby. Oltář v žádném případě nesmí sloužit jako odkládací stolek, na kterém se tu a tam ocitne hrnek čaje, klíče, peníze, nebo telefon. „Je to posvátný prostor a je třeba se k němu chovat uctivě. Jinak mu bereme jeho sílu a zbytečně si kazíme vztahy s vyššími silami,“ upozorňuje Karolína Acherati.

Vždy je však důležitý záměr, se kterým na oltář určitou věc vkládáme. A tak se může stát, že se na oltáři ocitne něco, co se na první pohled zdá nepatřičné. Ale právě náš záměr může dát přítomnosti určité věci na oltáři smysl. „Já například dávám na oltář peníze, které si vydělám. Vyjadřuji tím vděčnost a důvěru v to, že mě vesmír povede tak, abych s penězi naložila tak, aby to bylo pro moje nejvyšší dobro,“ popisuje Tamara Sofie Shmidt.

Jak se oltář staví

Místo, na kterém vytvoříme oltář, je lepší vycítit, než vymyslet. Můžeme jej umístit na stolek či na zem. „Pro ohraničení prostoru oltáře je vhodné použít látku z přírodního materiálu, tedy z bavlny, konopí či lnu,“ doporučuje Karolina Acherati. 

Při hledání vhodného místa je dobré myslet na to, že osobní oltář je intimní prostor, který možná nebudeme chtít sdílet s každým, kdo nás navštíví. „To, že na cizí oltář se bez dovolení nesahá, je pro ty, kteří s oltáři pracují, obvykle samozřejmost. Narušuje to totiž energetickou rovnováhu. Ale různí lidé to mají různě a mnoho z nich toto pravidlo prostě nezná,“ připomíná Karolina Acherati. 

Máme-li vhodné místo a alespoň základní prvky našeho budoucího oltáře, můžeme jej začít stavět. Je třeba dělat to s vědomou pozorností, nikoliv mechanicky. Do stavby totiž vkládáme vlastní energii – a tu můžeme proměnit, vyčistit a usměrnit. „Předtím, než začnu, zklidním se a zharmonizuju. To znamená pět deset minut meditace. Když v sobě přesto cítím nějakou nežádoucí energii, třeba napětí, nebo vztek, dostanu ji ze sebe ven, třeba ji vydýchám, nebo si zadupu. Spojím se se svým srdcem, uvědomím si své vnitřní světlo a prosvítím se jím,“ popisuje svou přípravu Karolina Acherati Kučerová.

 

Jak se oltář staví

Už samotné stavění oltáře je rituální práce – tedy vědomá činnost, do níž vkládáme lásku, péči a pozornost. Když jsme s podobou oltáře spokojeni, je zapotřebí provést rituál zasvěcení (více viz článek Oživení oltáře).

Tím, že jsme oltář postavili a posvětili, jsme získali univerzální nástroj, který nám může pomoci v podstatě s jakýmkoliv úkolem. Je to zesilovač naší vlastní energie. Díky němu můžeme pozornost (a tedy i energii) lépe soustředit žádoucím směrem. Je však nezbytné, abychom o svého pomocníka pravidelně pečovali a učili se s ním zacházet. Jak na to, si můžete přečíst v článku Práce s oltářem.

Oltář šamana Kennetha Meadowse

Podle autora knihy Šamanská zkušenost Kennetha Meadowse je oltář jedním ze základních nástrojů, které můžeme použít k tomu, abychom se spojili s vlastními vnitřními zdroji i s vnějšími přírodními a vesmírnými silami. Zároveň ve své knize připomíná, že sílu, o kterou nám jde, nenalezneme uvnitř samotných předmětů. „Ty jsou jenom kanály, jimiž může energie protékat a které řídí její směr.“ Síla samotná je podle něj uvnitř bytosti, jež předměty používá.

 „Šamanův oltář je velmi jednoduchá záležitost – pouze látka, na niž lze uložit nástroje, náčiní, kameny a krystaly, aby byly po ruce.

Slouží jako oblast soustředění – část posvátného prostoru, v němž splývá viditelná oblast s neviditelnou. Kmenoví šamani si stavěli oltář na zemi a seděli před ním se zkříženýma nohama. Tato poloha může být pro mnohé z nás na delší dobu nepohodlná, takže oltář si lze položit na nějakou vyvýšenou plochu – třeba na konferenční stolek nebo jinou pevnou plochu, u níž může člověk sedět. Ideální je prostá lněná látka některé neutrální barvy (černá nebo bílá), ačkoli někteří lidé dávají přednost tkanině s ozdobnými třásněmi nebo dokonce vyšívanými vzory. Já používám malý ručně tkaný kobereček, který se lehce odvine a leží rovně. Hodí se jako podložka na zemi i jako ubrus na stolek.

To, co pociťujete jako správné, je pro vás nejlepší; nejsou zde žádná pevná a stálá pravidla.“

Kenneth Meadows: Šamanská zkušenost – Praktický průvodce mimosmyslovým vnímáním, Maitrea, 2018, s. 82

Anketa: Co pro vás znamená oltář? Máte jej doma?

 

Hana Papežová, asistentka prodeje Maitrey:

Hana PapežováDomácím oltářem je mi místo, kde si mohu v klidu spočinout a setkat se tam sama se sebou, s existencí. Je to bezpečné místo, kde jsem chráněna a mohu vstupovat do niterných zákoutí v sobě samé, s láskou a díkem myslet na své předky, svou rodinu, sebe samu. Dotýkat se svým srdcem svých průvodců, propojovat se s bytostmi Světla, s Láskou. Můj oltář je sestaven z věcí, které mám ráda, které mi jsou blízké, které se mne hluboce dotýkají a nesou si v sobě poselství Světla a Lásky. V tomto čase jsou tam pro mne krystaly, které mi jsou hluboce drahé, hořící svíce a andělské léčivé karty Elohimů.

Josef Joshi Šíla, vedoucí produkčního týmu Maitrey:

JoshiOltář jako takový nemám. Předměty spirituální a silové mám doma i v práci různě rozmístěny na poličkách a stěnách a prolínají se v prostoru s předměty ostatními. Jednotlivosti dohromady utvářejí celek, v kterém se cítím dobře. Prodloužením tohoto prostoru je pak například i zahrada či hvězdná obloha, na kterou se dívám vždy s posvátnou úctou. 

Maya Love, lektorka Movement Medicine v učednictví 

Maya LoveOltář pro mě znamená fyzické zhmotnění mého vztahu s posvátným universem. Místo, které mě posiluje a nabíjí. A připomíná mi, kdo opravdu jsem. Znamená pro mě bezpečnou oázu. Můžu ho využít, kdykoliv ve fyzickém světě dojde k nějakému zaškobrtnutí či konfliktu a moje energetické pole potřebuje posílit. Někdy jen třeba i jediný pohled na určitý předmět na oltáři dokáže obnovit moje vnitřní zdroje a připomenout mi, kdo jsem a jakou sílu v sobě mám. 

Tamara Sofie Shmidt, lektorka ženských kruhů Moonlodges 

Tamara SofiaPro mě oltář je silový bod, místo, na kterém je nejvíc vesmírného světla. Takže je to takový domácí rozjasňovač. Skrze něj uctívám svoji nejvyšší podstatu, chrám své duše, svůj osobní prostor, svůj domov. Je to vesmírná anténa, díky které se dokážu lépe naladit na své vyšší já a na to, co ve svém životě skutečně chci/potřebuji.
Také si myslím, že jde o důležitou součást ženské spirituality. V mnoha tradicích jsme vedeny k tomu, že stačí jeden bod, černá tečka, něco, na co se dá jednoduše soustředit a dostat se tak víc do svého středu. Podle mě je to spíš mužská cesta, řekla bych, že ženám vyhovuje trochu víc symbolů – věcí spojených s nějakým silným zážitkem, s rodinou, se světelnými bytostmi. Oltář je pak jako láskyplné objetí setkané z čistých světlých energií.

Antonio Koláček, zakladatel společnosti Maitrea

Antonio KoláčekOltář je pro mě místo, kam si můžu dát to, co uctívám, co považuju za posvátné a co nejvíc miluju. Je vyjádřením mojí podstaty. Chápu jej jako obraz svého Srdce. Proto, aby to tak bylo, je důležité, abych s ním byl stále v kontaktu a udržoval ho živý. Když jsem doma, každé ráno na něm zapálím svíčku, když ne, propojím se s ním alespoň myšlenkou. Pak může oltář stále zářit, mohu s ním mluvit, mohu ho cítit – a díky tomu mohu lépe cítit sám sebe a spojení se Srdcem. To je, podle mě, základ práce s oltářem – možnost zastavit se u něj a vědomě vkročit do živé prázdnoty svého Srdce.