Oživení vášně

Varování: Čtení může způsobovat iluze a předčasný rozchod. Jste v ohrožení?

maitrea — Fri, 07 May 2021 09:52:33 +0000

Varování: Čtení může způsobovat iluze a předčasný rozchod. Jste v ohrožení? maitrea Pá, 05/07/2021 - 11:52

V dětství usínáme za zvuků „a žili šťastně až do smrti”. V dospělosti se k tomu přimíchají ruské romány, hollywoodské trháky, scény z porna a bum, prásk - koktejl plný očekávání a zklamání je na světě!

Bylo mi sladkých -náct a dostala jsem pod stromeček knihy Lenky Lanczové. S ohromným pocitem studu jsem si četla ty příběhy pro holky, ve kterých se objevuje první sex a z nějakého záhadného důvodu často také koně. Šťávu tomu dodávaly hlavně charaktery, se kterými se čtenáři a čtenářky mohli ztotožnit - hodné holky (mají koně), zlobivé holky (přeberou hodným holkám kluka), hodní kluci (musejí na první sex počkat minimálně do dalšího dílu), zlobiví kluci (o ty běží) a koně (ve jménu zápletky buď vyhrají závod, nebo umřou).

Literaturu jsem si hodně oblíbila. Až moc. Bavilo mě cestovat do cizích realit. Zamilovala jsem si Evžena Oněgina - zlobivý kluk par excellence! I Taťánu a její balancování na hraně hodné a zlobivé holky. A jako v každém dobrém příběhu nechyběli ani tady koně. Bohužel s odstupem času musím říci, že všechna díla pocházející z kreativních myslí ve mně vytvořila velkou životní iluzi a vybudovala přehnaná očekávání. Na přebalech románů by měly být odstrašující vzkazy, stejně jako na obalech cigaret: „Čtení může způsobovat iluze a předčasný rozchod. Kontaktuje svého terapeuta.”

Nyní je mi přes 30. Dospěla jsem v době, kdy společnost nebyla fascinována romány, ale pornem. Nabídka se rozrostla do gigantických rozměrů a snad na každý film už dávno vznikla porno parodie: Bi-tanic, ASSablanca, Penisoruký Edward.

A často ani tam, jako v každém dobrém příběhu, bohužel, koně nechyběli.

Hloupé narativy z porna se ve skutečném životě snaží napodobit asi jen málokdo. Proč se ale snažíme najít v životě lásku z románových nebo filmových příběhů?

Proč pořád chceme žít „hardcore” vztahy Evžena a Taťány, Jacka a Rose nebo Romea a Julie?

Na březnovém víkendovém semináři jsem se setkala s tantrickým a zenovým mistrem, spisovatelem a básníkem Danielem Odierem a zamilovala si ho. Když jsem pak četla jeho Posvátnou sexualitu, došlo mi, jak moc se bojím objevovat to, kdo skutečně jsem. Správný románový hrdina se přece života neděsí! A něco mi říká, že magické věci se mohou dít, až když přestaneme cokoli napodobovat a začneme dělat to, co skutečně chceme my… Jak ale zjistit, co to je?

Inspirovaná Danielem Odierem jsem tedy vykročila do neznáma a začínám hledat, co vlastně potřebuji. Ta cesta asi nikdy neskončí. Chvilku je to hollywoodský trhák, chvilku braková literatura a doprovod není vždy v durových tóninách. Jsem vděčná, že mohu pracovat na místě jako je Maitrea, kde není nouze o nabídku různých cest k prozkoumávání sebe sama.

Osobně už se nemůžu dočkat říjnového tanečního workshopu Brány dospělosti s Adamem Barleym. Sedm dní v Broumovském klášteře zaměřených na naše vztahy k penězům, sexu a moci. Tam transformaci člověk neunikne, i kdyby se hodně snažil. Tak pokud máte chuť objevovat, co vlastně od života potřebujete a chcete, přidejte se v říjnu ke mně! Opustíme pohodlné vzdušné zámky a vytvoříme si vlastní příběh.

Text: Michaela Kubias

Jsem Michaela, nová posila týmu Maitrey - specialistka péče o zákazníky. Zastihnete mě každý den na adrese seminare@maitrea.cz. Dohledám pro Vás zatoulanou platbu, pomohu vyplnit přihlášku a poradím s výběrem nejvhodnějšího semináře. Jsem připravená zodpovědět i ten nejzáludnější dotaz! Jsem kreativní duše, máma dvou dětí a mám ráda lidi s otevřenou myslí a srdcem.

Víš, co chceš?

maitrea — Thu, 01 Apr 2021 18:27:06 +0000

Víš, co chceš? maitrea Čt, 04/01/2021 - 20:27

Jedním ze základních kamenů práce americké duchovní učitelky Amary Charles jsou upřímné a otevřené dohody, díky nimž můžeme vědomě utvářet své vztahy tak, aby byly intimní a naplňující – nejen z hlediska sexuality, ale i spirituálně. Prvním a neopomenutelným krokem k takové dohodě s partnerem je však dohoda, kterou uzavřeme sami se sebou.

Každý má jiná pravidla, podle nichž hraje. Otázkou je, jestli tato pravidla fungují. Vnášejí vaše dohody harmonii do vašeho intimního života? Nebo pravidla, podle nichž žijete, způsobují zklamání, případně vám brání dávat najevo vaše nejniternější touhy?

Víte vlastně, podle jakých pravidel hrajete vy sami se sebou? A není načase je revidovat? O co jde a jak se to dělá, popisuje Amara ve své knize Sexuální dohody. Na této stránce najdete ukázku z ní. Kdyby vás zajímala práce přímo s Amarou, můžete vyzkoušet online seminář Vztahy na rozcestí, který Amara Charles povede společně se švédskou šamankou Åsou Kullberg.

Proč mít dohodu se sebou

Je důležité si uvědomit, že dokud člověk nemá uzavřenou dohodu sám se sebou, je jakýkoli pokus o vytvoření trvalé, harmonické dohody s jiným člověkem předem odsouzený ke krátkému trvání.

Pokud se dva lidé dají dohromady se zdravým úmyslem, pak to, co vznikne, má sílu. Tento proces začíná odhodláním k sebeobjevování. To vám umožní lépe porozumět touhám a potřebám vašeho partnera.

Když si vyjasníte dohody s vlastním já, budete přitahovat vztahy, jež vás budou více naplňovat, a budete vytvářet lepší dohody ve všech oblastech svého osobního života.

Základem je tedy dohoda, kterou uzavřete sami se sebou (respektive dohoda mezi vaším já a Duchem). Pro mě osobně to byla ta nejintenzivnější lekce ze všech. Dohoda, kterou uzavírám s Duchem, Bohem, ať nazýváte nejvyšší sílu jakkoli, je v podstatě jediná skutečná dohoda, která existuje.

První sexuální dohoda, kterou jsem uzavřela s Duchem, se stala základem všech mých ostatních dohod. Na začátku jsem uzavřela první soukromou dohodu mezi Duchem a sebou, v níž se praví, že si zasloužím potěšení. Ano, tímhle jsem začala. Byl to velmi soukromý vnitřní „trénink“. Trvalo mi dlouhou dobu přenést se přes svou minulost, takže moje první dohoda s Duchem byla, že při každém orgasmu, ať už sama, nebo s někým jiným, jsem si měla připomenout, že si zasloužím tuhle chvíli, kdy se cítím dobře.

S touto dohodou týkající se vlastní sebeúcty coby základem a ústředním bodem jsem začala shromažďovat další sílu.

Uzavření vlastní dohody s Duchem

Jak s vytvořením podobné dohody začít? Zeptejte se sami sebe:

Co právě teď nejvíc potřebuju jako žena/jako muž?

Položíte-li si tuto otázku a jasně požádáte o to, co chcete – s trpělivostí a shovívavostí – povede to ke splnění vašeho přání.

Čím víc jasno máte v sobě, tím lepší dohody budete schopni uzavírat i s ostatními. Najděte si nějaké klidné místo a položte sami sobě následující otázky. (Pokud momentálně nemáte žádného partnera, zeptejte se sami sebe, co byste chtěli od potenciálního partnera.) Své odpovědi si zapište do deníku nebo na nějaké jiné tajné místo.

Odpovězte si na otázku „Co právě teď nejvíc potřebuji?“ a zapište si ji.

Otázky k vytvoření dohody

Na tyto otázky se ptejte pokaždé, když potřebujete vnést větší harmonii do svých intimních vztahů.

Co by do mého života vneslo větší emocionální klid?
Co můžu udělat pro uklidnění svých rozbouřených emocí?
Co můžu udělat pro zvýšení svého mentálního klidu?
Co můžu dělat, abych dosáhl/a jasného myšlení?
Co můžu udělat pro zlepšení svého fyzického zdraví?
Co můžu dělat pro zlepšení prostředí, ve kterém žiju?
Co by mi pomohlo cítit se víc optimisticky?
Co můžu udělat pro zvýšení svých pocitů spirituálního spojení?
Co by vneslo větší sexuální potěšení do mého života?
Co můžu dělat pro zlepšení svého sexuálního prožívání?

Poté, co odpovědi na tyto otázky dokončíte, se v klidu posaďte a rozjímejte o následující otázce. Nechte své myšlenky zkondenzovat do krátké, jednoduché odpovědi.

Co nejvíc potřebuju, abych cítil naplnění jako muž?

nebo

Co nejvíc potřebuju, abych cítila naplnění jako žena?

Krátká odpověď na danou otázku se může stát vaší soukromou modlitbou nebo přáním vůči Duchu. Obvykle to bývá něco takového jako: „Potřebuju se cítit celistvá a krásná, zasloužím si potěšení, potřebuju cítit lásku a jsem neodolatelná.“ nebo „Zasloužím si úctu.“ Toto se stává zárodečnou myšlenkou vaší „Dohody mezi vlastním já a Duchem“. Tento zárodek pak posílí jakékoli pozdější dohody, které si budete vytvářet s jinými lidmi.

Amara Charlesová: Sexuální dohody - Průvodce oživením sexuální vášně (Redakčně upraveno.)

Svou soukromou modlitbu můžete podpořit

Osmadvacetidenním rituálem

Je online a je zdarma.

Jak ze sebe nemít strach

maitrea — Fri, 12 Mar 2021 12:19:39 +0000

Jak ze sebe nemít strach maitrea Pá, 03/12/2021 - 13:19

„Mám strach ze své energie.“ Začnete-li se věnovat práci s energií, je pravděpodobné, že se setkáte s podobným pocitem. Na to, co to vlastně znamená, a jak se s takovým strachem vyrovnat, jsme se ptali autora knihy Tantrická cesta k transformaci, učitele tantry, šamanismu a bioenergetiky Johna Hawkena.

„Spojuje nás především láska k pravdě a silný smysl pro integritu,“ říká o Johnovi Hawkenovi jeho manželka Katarína.

John se tématu strachu ze sebe sama dotýká už v první kapitole Tantrické cesty. Píše: „Žijeme jako součást celého pole energie, veškerého života, který nás obklopuje, tedy lidí, přírody, krajiny a vesmíru. Otázkou je, jestli umíme tuto energii přijmout a prožít své nadšení ze života, svoji živost – anebo se toho bojíme?

Kultura, v níž žijeme, nás učí přizpůsobovat se jejím očekáváním tím, že v nás nevědomky vyvolává strach z naší vlastní energie. Společnost nám mnoho pozitivních modelů vyjádření energie nedává, spíše nás učí, že uvnitř nás je něco, čemu nelze důvěřovat, něco, co je snad i obludné a zlé. Musíme se ovládat, abychom byli dobrými lidmi...“ A tak jsme Johna poprosili o „návod“, jak se nebát.

Co je to „naše vlastní energie“?

Z tantrického pohledu je tady jen jedna jediná energie – životní energie. A ta může nabývat nekonečného množství forem. Takže „něčí energie” vlastně znamená formu a kvalitu, kterou na sebe bere životní energie, když protéká a je vyjadřována konkrétním jedincem. To vyjádření je často nazýváno něčí „charakter” – tedy to, co je zformováno zvyky, stereotypy a nevědomě zvolenými myšlenkovými, emocionálními a behaviorálními vzorci.

V šamanské a tantrické tradici pracuje člověk na tom, aby se stal vědomým a přizpůsobivým – a aby byl schopen odpovídat na aktuální potřeby světa. Proto se takový člověk stává nepředvídatelným. Castanedův Don Juan tomu říká být bojovníkem bez formy.

Jak můžu odlišit svou energii od energie jako takové?

Klíčem je vědomí a zodpovědnost. Tedy to, že si vybíráme, jak se v určité situaci zachováme – a že to děláme na základě toho, jak vnímáme sebe sama a toho, kým chceme být. Formu a výraz naší energie vytváříme v každém případě – buď vědomě, nebo nevědomě. Vědomě se chováme, pokud vycházíme z toho kým a jací se rozhodneme být.

To je důležitý rozdíl mezi terapií a tantrou. Terapie se ptá: Kdo jsi? Kdo jsi hluboko uvnitř, včetně aspektů tebe samého, které ti byly v dětství zakázány. Tantra se ptá: Kým chceš být? Kým se rozhodneš být?

Realita je vytvářena působením vědomí na energii. Díky tomu vznikají ze surové hmoty života formy. My jako jedinci jsme vytvářeni působením našeho vědomí na životní energii, která námi protéká. Naučit se pracovat s tímto principem vyžaduje praxi, která je obsahem mnoha tantrických cvičení.

Proč se bojíme své energie?

Ve zdravém stavu námi životní energie protéká a my si vědomě vybíráme, jaký jí dáme výraz – ať už svým chováním, svými emocemi, kreativitou, láskou, sexualitou, nebo jinými způsoby. Pokud byly v minulosti nějaké formy či výrazy naší životní energie potlačeny, naučili jsme se je sami potlačovat. Důvodem je strach z odmítnutí, z toho, že budeme opuštěni, že budeme vyčleněni z rodiny nebo z kmene, na kterých závisí naše přežití. Tak jsme se naučili bát se naší spontánní energie. Prostě proto, že ohrožovala naše přežití.

To, jací bychom měli být podle své mysli či ega, pak válčí s energií, kterou cítíme v sobě – zvláště s naší sexualitou a naší kreativitou. Abychom byli užiteční pro společnost, ať už v kanceláři, továrně nebo v armádě, musíme potlačit své touhy a přizpůsobit se očekáváním. Jenže na druhé straně je tady naše energie, která hledá uspokojení a svobodu.

Dá se tedy říct, že společnost stojí na straně mysli. Vytvořili jsme si celou řadu mechanismů, které drží naši energii pod kontrolou…

Ano. Třeba náboženství a učení o dědičném hříchu. To podporuje strach z naší vlastní energie velmi účinně. Adam s Evou snědli jablko a získali schopnost rozlišit dobro a zlo. Církev nám ale řekla, že tohle rozlišování není nic pro nás, že my jsme tady od toho, abychom jako ovce následovali našeho dobrého pastýře.
Strach, stud a vina nás řídí tak, abychom následovali autoritu – pro jakési vyšší dobro. Následovat naši vlastní energii je naopak považováno za sobecké.

Tantra je naproti tomu na straně hada, který Evě slíbil, že „uvidí jako bohové“. Tantra věří, že jsme spíš božští než ďábelští – a především, že máme vědomí, díky kterému můžeme zvolit to, co bude dobré pro všechny. Jen se potřebujeme naučit zacházet s tím, co jsme získali díky Stromu poznání dobra a zla – a žít vědomě.
V současnosti je zejména mezi mladými lidmi populární spousta filmů a knih o upírech. Odráží to náš zájem o monstrum, které máme v sobě. Dobrá zpráva je, že se ta monstra stávají každým rokem soucitnější a lidštější.

Co když je moje energie nějakým způsobem zablokovaná? Jak ji mohu uvolnit?

Skrze uvědomění. Skrze vědomí. Tvoje energie nebude „nějak“ zablokovaná. Ten blok bývá docela specifický. Prozkoumej, co přesně v sobě blokuješ. Co by se stalo, kdybys to uvolnila, když jsi byla dítě? Nebo jsi to možná udělala – a následovalo něco traumatického. Nejde ani tak o to, že jsi zablokovaná, ale spíš o to, že něco blokuješ. Prociť ten příběh za tím. Ptej se: Co blokuju? A proč? Měj soucit se svým strachem. Buď na sebe něžná.

Když byla energie mnoho let zadržovaná a my ji pak začneme uvolňovat, je to jako rozbít hráz. Přijde záplava energie a pocitů, které je těžké si připustit. Proto potřebujeme bezpečný prostor individuální terapie nebo skupiny, ve kterém můžeme uvolnit své bloky a dovolit si tu energii vyjádřit. Bez toho, abychom zranili sebe nebo lidi okolo nás.

Říká se, že je prospěšné pustit kontrolu a odevzdat se proudu života. Ale někdy se nám ten směr, kterým nás život unáší, nelíbí. Co pak?

Je lepší být schopen plout s proudem životní energie, než ji blokovat a vzdorovat jí. Která tvoje část ví lépe, co potřebuješ? Tvoje hlava, nebo tvoje energie? Ano, není to tak jednoduché, protože kdybys vždycky následovala své emoce, mohla bys být jako dítě – sobecká a narcistní. Kdybys následovala potřeby svého těla, mohla by ses stát závislou na jídle, sexu nebo drogách.

Nech to na svém duchu. Ať si vybere, kdy je čas odevzdat se a kdy je lepší se kontrolovat. Tím duchem myslím vnímání sebe sama v kontextu toho, co je dobré pro planetu, pro ostatní a zároveň i pro mě.

John se svou ženou Katarínou při křtu anglického originálu Tantrické cesty k transformaci.

Co když vnímám, že jdu přes své hranice…

Tantra člověka povzbuzuje, aby šel za své hranice – ve jménu expanze a svobody. Ale nenutí ho k tomu, není násilná. Počkej, až budeš připravená. Tantra nás učí, abychom se raději odevzdali a důvěřovali duchu – něčemu, co nás přesahuje, než abychom své volby založili na strachu či studu.

Ale někdy prostě potřebujeme víc času k tomu, abychom byli připraveni. Odevzdání se proudu života není žádný nový zákon, kterému se musíme absolutně podřídit. Ale může nás učit důvěře. To, že přestaneme bojovat se životem, nám může přinést mnoho požehnání. Ale není to žádné pravidlo, kterým bychom se museli řídit. Naší zodpovědností, která jde ruku v ruce se svobodou, je jen vnášet vědomí do každého okamžiku našeho bytí.

A když budu „příliš“? Moc intenzivní, nepřiměřená okolnostem? Co když se budu chovat nevhodně? Jak to vlastně poznám?

„Příliš“ pro koho? Kdo o tom rozhoduje? Jsi v souladu se svou energií? Nebo se předvádíš? Snažíš se někoho zastrašit? Je tvoje energie nevinná? Nebo sleduješ nějaký záměr a jsi manipulativní? Pro naše vnímání sebe sama jsou důležité jak podněty zevnitř, tak zvnějšku. K tomu, abychom zjistili, jestli jsme egoističtí, nebo ne, potřebujeme zpětnou vazbu od přátel, kterým věříme. A potřebujeme vnímat, kým chceme být – abychom se pořád jen nesnažili potěšit ostatní.

Je to tanec. Tkaní polarit. Když věnuješ příliš mnoho pozornosti potřebám nebo požadavkům ostatních, může to skončit tím, že budeš samu sebe zneužívat. Věnuješ-li ostatním příliš málo pozornosti, může to skončit tím, že budeš zneužívat je. Neexistují žádná absolutní pravidla, kterými bychom se mohli řídit. Jedině odpovědnost, uvědomění a vědomí. V každém okamžiku tvého života.

Text: Petra Dombrovská

Restartujte svůj smysl pro potěšení

maitrea — Thu, 11 Mar 2021 09:25:50 +0000

Restartujte svůj smysl pro potěšení maitrea Čt, 03/11/2021 - 10:25

Jakákoli sexuální traumata nebo nepříjemné zkušenosti je možné odložit a začít nanovo. To je základní předpoklad, z něhož vychází švédská šamanka Åsa Kullberg. Jemná průvodkyně na cestě k milostnému naplnění učí, jak se napojit na svou životní sílu.

Švédka Åsa Kullberg se zabývá šamanskou sexuální moudrostí. Její podstatou je uvědomění, že naše životní sexuální energie a duch jsou propojeni. Šamanský přístup nám dovoluje objevit pravý potenciál této energie, která je v jádru posvátná a krásná. „To, jak uctít tento aspekt nás samotných, se obvykle potřebujeme znovu naučit. Příčinou nezdravého vztahu k sexualitě bývají přesvědčení, která jsme zdědili po svých rodičích, prarodičích a předcích,“ vysvětluje Åsa a v rozhovoru popisuje podstatu toho učení a způsob, jakým jej předává.

O tom, jak pracovala na semináři Návrat k nevinnosti (nahrávku z něj pro vás právě připravujeme), si můžete přečíst. A pokud budete chtít Åsu potkat online, můžete to udělat na webináři Vztahy na rozcestí. Bude to krásná příležitost pracovat nejen s ní, ale i s neméně úžasnou Amarou Charles.

Pomůže nám při „návratu k nevinnosti“, když zapomeneme na to, co nás učili o sexu?

V dnešní době jsme většinou odkázáni na to, abychom sami zjistili, jak naše tělo funguje. Ale existují metody, které nám s tím mohou pomoci. Podle šamanské tantry máme všechny klíče k poznání naší sexuality v nás samotných. Abychom porozuměli naší vnitřní alchymii, potřebujeme se dostat do přítomnosti, do svého těla a otevřít se vnitřní komunikaci. Tělo je velmi inteligentní. Pokud vnímáme, co se v něm děje, a jsme přitom dostatečně uvolnění, skrze energie, pocity či vzpomínky se nám ukáže, kde je naše vědomí potlačené nebo chycené v pasti. Když pak toto místo přivítáme a přijmeme ho, pomůže nám to se od tohoto bloku osvobodit.

Jak stará zranění takto dokážeme léčit?

K zablokování energie mohlo dojít včera, v dětství, nebo dokonce už dávno před naším narozením, v rámci naší rodové linie. Sexuální energie je branou k duši. Pokud jsme ochotní tuto energii následovat, nejenom že tím léčíme naše zranění, ale zároveň se díky tomu stáváme vědomějšími, probouzíme se. Svou roli v tomto procesu hraje dech, pohyb, zvědavost – a také naše otevřenost k tělesnému potěšení. Celý proces nevyžaduje mnoho pokročilých technik, v podstatě nemusíte dělat nic než pouze být. Spočinout v přítomnosti. Pokud ale nedokážeme ani na chvíli vypnout a zůstáváme napjatí, udržuje nás to daleko od naší pravé zkušenosti. Právě to napětí nám nedovolí rozšířit naše vědomí. Právě to napětí nám zavírá dveře k poznání toho, kým doopravdy jsme.

Pokud vnímáme, co se děje v našem těle, skrze energie, pocity či vzpomínky se nám ukáže, kde je naše vědomí potlačené nebo chycené v pasti... A my jej můžeme osvobodit a vrátit se ke své přirozenosti. K nevinnosti.

Říkáš, že cesta sexuálního potěšení může být cestou sebepoznání?

Ano. Potěšení a orgasmus nás otevírají a propojují s naším potenciálem a světlem. Když se plně ponoříme do prožitku potěšení, náš duch jej posílá dál do těla. Při orgasmu naše srdce expanduje. My pláčeme nebo se smějeme. V tomto stavu neexistuje konkrétní cíl, kterého by bylo třeba dosáhnout. Nic není „dobře“ ani „špatně“.

Co když se moje vnímání sexuality začne rozcházet s vnímáním mého partnera?

Všechno má svůj čas. Nikoho nemůžeme k ničemu nutit. Když se nám něco nelíbí, je zbytečné za to obviňovat druhého. Samozřejmě je dobré o tom, co se děje, mluvit – ale bez zbytečného posuzování. Je třeba, abychom byli k druhému otevření a soucitní, abychom mu uměli naslouchat. Nechtějte ale své partnery měnit. Spíše se ptejte, jak daný člověk zažívá potěšení, jak prožívá sexuální energii, jaká je jeho zkušenost. Buďte zvědaví na to, co dalšího se může ve vás samotných, nebo ve vašem partnerství otevřít. Pokud je váš zájem o tuto část života skutečný, dřív nebo později potkáte bytost, která v sobě ponese světlo a potenciál spojení s božstvím.

Řekla bych, že podobného nesouladu si častěji všímají ženy. Napadá tě nějaká komunikační rada speciálně pro ně?

S mužem je třeba komunikovat posilujícím způsobem. Je důležité, aby žena zůstávala vnímavá, naslouchající a kreativní. Když bude partnerovi zdůrazňovat to, co od něj postrádá, je pravděpodobné, že on se ještě více stáhne. Pokud ale – bez ohledu na to, zda jsme muži nebo ženy – dostáváme otázky, které vnímáme jako podporující, cítíme se v bezpečí a přirozeně se otevíráme.

„Každý, kdo touží mít po svém boku trpělivého, milujícího a přijímajícího milence, by měl takovým milencem být především sám sobě. To je věc naší zralosti.“

A čím bychom měli začít u sebe?

Každý, kdo touží mít po svém boku trpělivého, milujícího a přijímajícího milence, by měl takovým milencem být především sám sobě. To je věc naší zralosti. Chceme-li někoho takového po svém boku, je třeba, abychom takoví byli i my sami. Je třeba, abychom o sebe pečovali, energeticky se vyživili. Způsoby jsou různé. Někomu pomáhá třeba meditační praxe, jinému procházka v přírodě. Stejně tak je důležité investovat do sebe pozornost, zájem. Je třeba poznávat se a učit se z toho, co se reálně děje, když se sami sebe s respektem a přijetím dotýkáme. Je to vnitřní alchymie, opravdové kouzlo.

Jak sami poznáme, že máme sexuální energii zablokovanou?

Možná pocítíme, že nám v životě něco schází, že bychom rádi zažili i něco odlišného. Vnitřní hlas řekne: „Chtěl bych zažít víc.“ Nebo prožijeme konflikt či nepochopení ve vztahu. Přiměje nás to k akci. Takto promlouvá světlo ducha. V mnoha partnerstvích se odehrává stále ta samá rutina doprovázená slovy „Vždyť je vše v pořádku.“
Zapojte kreativitu! Pokud chcete něco změnit, pamatujte, že ke změně musí dojít hlavně uvnitř vás. Mějte vůli setkat se sami se sebou a pustit se jistot, na kterých lpíte. Podívejte se na planetu. Všichni se nacházíme v čase změny. Nikdo na celé zeměkouli dnes pravděpodobně nemůže říct, že zůstane na chlup stejný jako dřív.

Jako lidstvo jsme v úctě k Matce Zemi selhali. Co podle tebe spojuje vztah k sexualitě a vztah k přírodě?

Vysvětlím to úplně jednoduše. Jakmile rozpoznáme náš sexuální potenciál, začneme se chovat zcela přirozeně. Procházíme-li se nějakou dobu přírodou a vnímáme ji, začneme být také více přirození. Sexualita a příroda jsou tedy propojené velice úzce. Při orgasmu se otevíráme, dochází k expanzi a k propojení všech úrovní nás samotných. Pokud se sexuální energie pohybuje všemi úrovněmi našeho těla, přirozeně se aktivuje náš potenciál vícerozměrných bytostí – a to probouzí a podporuje naši přirozenost.

Dostáváme se do harmonické rezonance s přírodou, s kosmem, se životem. Pokud probudíme sexuální potenciál uvnitř nás, a nemyslím tím jen mechanické zapojení první čakry, ukáže se nám cesta. A na ní je toho tolik! Ale opět nemám na mysli ani pokročilé techniky, ani pornografii či bizarnosti. To, co se začne objevovat, je láska, péče a soucit. Ta cesta vede k bytí uvnitř nás. A to je vzácné. Cennější než cokoli jiného.

Procházka přírodou funguje podobně jako orgasmus. Obojí nás vede k naší přirozenosti.

Zmínila jsi, že do kultivace životní sexuální energie nepatří pornografie ani žádné bizarní techniky. Můžeš nějak popsat, jak s lidmi pracuješ a co jim budeš předávat na semináři, který chystáme?

Představím učení a praktické techniky, které mohou účastníci provádět buď sami, nebo s partnerem. Cílem je dostat se více do přítomnosti a napojit se na vlastní zkušenost. Důležitá je přitom upřímnost k sobě i k druhému. Nejde o terapeutické vedení, nebudeme řešit problémy jednotlivců. Zprostředkuji cesty za objevováním praktik, které otevírají smyslné i sexuální potěšení v těle, aniž by měly nějaký konkrétní účel. Nabídnu prostor pro otázky a odpovědi o sexualitě a o čemkoli, na co se lidé budou chtít zeptat. Mnoho lidí po takových seminářích lituje, že podobné informace nezískali už jako teenageři. Účastníci tedy můžou dát příležitost svému vnitřnímu teenagerovi, aby se zeptal na cokoli, co ho zajímá. Představte si, že bychom měli tu možnost už v dospívání!

A nemuseli se cítit v rozpacích, když jsme začali objevovat vlastní tělo…

Sebepotěšení v úctě a posvátnosti bude také jedním z témat. Nebudeme se věnovat technikám, které by měly cíleně vylepšit sex. Začneme sami se sebou. Od nuly. Navrátíme se k nevinnosti. Zeptejte se, co chybělo vašemu vnitřnímu teenagerovi. Nyní mu to budete moci dát.
Nebudete potřebovat úsilí ani znalosti. Ve skutečnosti čím méně víte, tím lépe, protože díky tomu můžete být otevření přímé zkušenosti. Představte si, že na chvíli svléknete šaty a spolu s nimi i osobnost, se kterou se identifikujete. Začnete znovu. Dopřáli jste si někdy možnost potkat se se sebou, dotýkat se sami sebe, jako by to bylo poprvé? Bez jakýchkoli požadavků?

„Dopřáli jste si někdy možnost potkat se se sebou, dotýkat se sami sebe, jako by to bylo poprvé? Bez jakýchkoli požadavků?“

Potřebujeme k takové praxi partnera?

Je úžasné partnera mít, ale není to nezbytné. I pokud máte partnera, je dobré čas od času dát prostor jen sobě. Občas totiž na partnera hodíme zodpovědnost za naše touhy a za to, jak se cítíme. Zapomeneme na svou vlastní zodpovědnost. A nezapomínat na ni je důležitá součást vyzrálosti dospělého člověka.
Je potřeba umět hluboce relaxovat, být k sobě pozorní a vnímaví a pociťujeme-li nějaké nepohodlí, nevinit za něj jen partnera. Pokud jsme ve stresu a nejsme uvolnění, potřebujeme umět věnovat péči sami sobě. Potřebujeme umět ctít svoji hodnotu, poznat, jak ovlivňujeme náš vztah a ujmout se zodpovědnosti za své konání. Poté se můžeme vzájemně obohacovat.

Tvoje semináře obsahují prvky šamanského obřadu. Jak důležité jsou podle tebe pro dnešní dobu ceremonie?

Jsme závislí na mnoha věcech, které ve skutečnosti nemají hodnotu. Dokud bude naše pozornost utíkat ven, zbyde nám velice málo prostoru, ve kterém by náš nervový systém mohl odpočívat. A bez takového uvolnění pro nás bude velmi obtížné dostat se do harmonické rezonance se životem.

Pro celé lidstvo je nyní velmi důležité podpořit právě tuto harmonii. Je to společné téma pro všechny na planetě. Dokážeme-li řídit a balancovat naši energii, to téma se nám bude zvládat lépe. Podpoří nás to při rozpoznávání našich schopností spoluutvářet přítomný okamžik – a skrze něj i naši budoucnost. Přišel čas na nový sen. Cesta zpět ke starým vzorcům chování už není. Ceremonie nám mohou pomoci propojit se s duchem a s tvůrcem v nás. Takový kontakt nás harmonizuje. A to je klíčové. Matka Země udělá cokoli, aby se vyléčila a vrátila k harmonii. A může to udělat s námi, nebo bez nás.

Text: Lenka Nechvátalová

Zaujala vás Åsa Kullberg?

Potkejte ji:

Vztahy na rozcestí – Jak pečovat o své vztahy v době krize

Cítíte tu energii?

maitrea — Fri, 19 Feb 2021 09:27:39 +0000

Cítíte tu energii? maitrea Pá, 02/19/2021 - 10:27

Svět okolo nás můžeme vnímat svými pěti smysly. Nebo ještě jinak. Pozornost můžeme soustředit na vnímání energie. O tom, jak se to dělá a k čemu je to dobré, jsme si povídali s autorem Tantrické cesty k transformaci Johnem Hawkenem.

John Hawken je původem britský učitel tantry, šamanismu, bioenergetiky, odvážný a přitom jemný průvodce světem temného erótu. Asi by se ale dalo říct, že všechny tyto oblasti jsou jen různými přístupy k podstatě toho, co John učí: vnímání energie a práci s ní. To jsou také hlavní témata jeho knihy Tantrická cesta k transformaci, kterou teď vydáváme. Kdo je John Hawken a co říká o své knize?

Johne, ty jsi z Cornwallu. Studoval jsi v Cambridge. Jak se stalo, že žiješ v Česku?

Tantru jsem původně učil ve svém centru v Cornwallu. Pak mě ale blízká přítelkyně požádala, abych tantru přinesl do její země – do České republiky. To bylo před dvaceti lety – tehdy tady byl obrovský hlad po osobním rozvoji a alternativním způsobu uvažování. A než jsem se nadál, měl jsem tady víc studentů než v UK.

Mohl bys jmenovat člověka, který nejvíc inspiroval tvoji práci?

Můj první učitel mimo univerzitu byl Jerzy Grotowski, ředitel experimentální Divadelní laboratoře v polské Wroclawi. On a jeho skupina mi ukázali, že je možné odložit masky a zvyky a prostě být. Postavit se před ostatní jako plamen energie a živosti. Bez schovávání ale i bez předvádění. Jednoduše sdílet svou vlastní lidskost.

Grotowski mi taky ukázal, že je obvykle nemožné odpovídat na otázky týkající se nových paradigmat – jako je jeho koncept divadla nebo moje chápání tantry, pokud jsou tyto otázky formulovány v jazyku starého paradigmatu. Měl ve zvyku shromažďovat otázky a pak mluvit takovým způsobem, aby si tazatelé uvědomili limity mysli, o kterých jejich otázky vypovídaly. To, co říkal, šlo za ty limity. Opravdu to ohromně rozšiřovalo hranice našich myslí.

Jak vznikla Tantrická cesta k transformaci?

Z toho, co jsem předával svým žákům ve skupinách o tantře, šamanismu, práci s energií a temném erótu. Naše sezení jsem nahrával a pak jsem svá slova zapisoval tak, abych pokud možno zachoval jejich spontaneitu. Když učím, raději se snažím odpovídat na otázky jako bych to dělal úplně poprvé. Nerad jen opakuji to, co už bylo řečeno. Jde mi o to, aby odpověď byla v daný okamžik živá a svěží. Když při zapisování poslouchám záznam, sám se divím, odkud se vzaly ty myšlenky. Často mám pocit, jako by mnou odpovědi pouze procházely. Cítím, že svůj hlas propůjčuji nějaké prastaré moudrosti, která teď má být slyšena.

Když jsem Tantrickou cestu četla, často jsem měla velmi silný pocit, že odpovídá na otázky, které si zrovna kladu… jako by byla živá. Tohle se mi s některými knížkami děje, ale v případě Tantrické cesty byla ta provázanost opravdu výrazně silná… napadá tě, čím to může být?

Kniha byla napsaná jako série uvědomění – aha momentů, pochopení. V angličtině je to slovo „realization” a zároveň znamená uskutečnění, zrealizování. Není napsaná tak, aby se četla najednou, od začátku do konce. Je spíš k tomu, aby se do ní čtenář na nějakém místě ponořil a našel inspiraci pro daný okamžik. Každou kapitolu či uvědomění tedy můžeme číst jako tarotovou kartu, která bude provokovat naši mysl a otevře nám oči.

Mám radost, že se ti to s tou knížkou takhle dělo. To byl můj záměr. Snažil jsem se, aby se každé uvědomění odehrávalo na více úrovních – aby nešlo jen o porozumění na rovině intelektu, ale aby se nás zároveň dotklo emocionálně i v duchovním rozměru – aby vytvořilo komplexní velký obraz. V Tantrické cestě mluvím o tématech, o kterých se obecně moc nemluví. Třeba o energetických vztazích. A právě pochopení těchto témat nám pomáhá vnímat život.

Ano, Tantrická cesta je asi hlavně o všímavosti k energii. Spousta lidí se ale na tyhle věci okolo energie dívá skrz prsty. Mohl bys, prosím, vysvětlit, co vlastně znamená „vnímat energii“?

Vnímat energii se učíme praxí. Vnímání prostřednictvím našeho energetického těla je, na rozdíl od vnímání fyzické reality prostřednictvím našich pěti smyslů, více záležitostí vjemů a pocitů. V naší kultuře neexistuje žádný koncept energetického těla vnímajícího svět energie, který nás obklopuje. Takže když chceme popsat tento druh vnímání, používáme vágní termín „intuice“. A ještě složitější je popsat to, co vnímáme. Jsme na tom podobně jako děti, které se teprve učí pojmenovávat, co vidí nebo slyší.

Řekněme, že se začínám učit vnímat energii. Co můžu udělat proto, abych se neztratila ve svých dojmech, představách a iluzích o tom, co vnímám?

Upadnout do iluzí a pocitů grandiozity je snadné. Na duchovní scéně se pohybuje mnoho lidí, kteří jsou přesvědčeni o tom, že energii vnímají naprosto neomylně. Věřit, že mám pravdu a že tomu rozumím líp než ostatní, je začátečnická chyba. Jako terapeut vždycky říkám: „Já vidím tohle. Jak to vidíš ty?“

V šamanských léčebných kruzích věnuje deset léčitelů svou pozornost jedinému léčenému. A takový proces skvěle tříbí smysl pro realitu. Léčeného totiž vnímá deset různých lidí, kteří pak mohou sdílet své poznatky. Díky tomu si mohou uvědomit, co se skutečně děje a co jsou jen jejich vlastní projekce. Dovolí jim to být současně sebejistí i obezřetní. Mohou prostě říct, co vidí a hned to srovnávat s vnímáním ostatních devíti léčitelů.

Jedna taková docela oblíbená rada říká: Jdi za svojí energií. Je to ale vždycky dobrý nápad? Nebo existují chvíle, kdy je lepší vydržet, použít vůli a říct: „Pardon, ale nejdu.“… Třeba proto, že mi to přijde příliš nebezpečné, bolestné, nebo prostě jenom zbytečné?

Nejsem vždycky zastáncem téhle rady. Stejně tak nikdy neříkám „Následuj své pocity.“ Emoce jsou nespolehlivý průvodce, stejně jako touhy těla a stejně jako by byla čistě naše mysl. Nejspolehlivější je následovat svého ducha, být si vědom energie velkého obrazu, karmy a následků – a vybírat si nejvyšší dobro. Důležité je také načasování. Vědět, kdy konat. Schopnost počkat na okamžik vhodný k tomu, abych něco řekl nebo udělal – a nenechat se řídit pocitem vlastní důležitosti nebo egem.

Disciplína je dobrá věc, ale spíše ve formě trpělivosti než vůle. Tantra neučí, jak se stát pánem energie, ale spíše jak se odevzdat tomu, co se má a potřebuje stát. A svobodný jsem v okamžiku, kdy můžu určitou energii následovat, ale zároveň nemusím.

Existuje dnes ještě něco, za co se stydíš? Nebo už jsi ten pocit zvládnul?

Když se podívám na svůj dosavadní život, pamatuji si stud, který jsem cítil jako dítě a jako teenager – a raději se snažím mít se sebou soucit, než abych to nahlížel jako zbabělost. Po dlouhý čas jsem se styděl za to, že mám strach postavit se svojí matce – až jsem si jednoho dne uvědomil, že na hlubší úrovni nebylo mé jednání vedeno strachem, ale láskou.

Cítím stud za to, že jsem věřil, že mám pravdu, když jsem říkal, že každý by měl dělat tantru a vyzkoušet temný erós – a že mi trvalo roky, než jsem v sobě našel dost soucitu a respektu k tomu, jak moc strachu v sobě lidé stále mají a jaká zranění si všichni neseme. Došlo mi, že nikdo z nás nepotřebuje být do něčeho natlačený, ale že je mnohem lepší lidi povzbuzovat a inspirovat. Takže strach a stud jsem nijak nezvládnul. Ale mám k nim soucit – ať už patří mně, nebo ostatním. A to je i cíl téhle knihy. Nabídnout léčení skrze porozumění a soucit.

Text: Petra Dombrovská

Santa Claus byl žena

maitrea — Mon, 14 Dec 2020 11:58:38 +0000

Santa Claus byl žena maitrea Po, 12/14/2020 - 12:58

To, že příběh našeho Ježíška má hluboké kořeny, asi nikoho nepřekvapí. Věděli jste ale, že ani jeho západní kolega Otec Vánoc (v Americe známý pod jménem Santa Claus) není jen tak nějaká pohádka pro děti?

Autoři knihy Probuzení lůna Azra a Seren Bertrandovi připomínají, že legenda o Santa Clausovi má velmi reálný základ. Jenže kdo by na jejím počátku čekal staršího obtloustlého muže, byl by zklamán. „Původní Santa Claus“ byla totiž žena. A ne ledajaká – byla to sobí šamanka využívající při své obřadné práci psychedelické účinky muchomůrky červené. A ano, právě tato houba je pravděpodobně předobrazem Santova typického oděvu. Pokud vás zajímá, jak to celé bylo, přečtěte si ukázku z Probuzení lůna:

Posvátný sob

Každé dítě si pamatuje na okamžik, kdy zjistí nebo mu někdo prozradí, že Otec Vánoc není skutečný. Je to mezník našeho přechodu od dětského světa fantazie k dospělému světu „reality“. Od té doby již neslyšíme kopyta sobů, jak na Štědrý večer magicky bubnují na našich střechách a oznamují příchod laskavé bytosti, která přináší dárky.

Propadneme se do světa logiky a víme, že nemůžeme létat. V rámci tohoto zasvěcení do „skutečného světa“ přichází hluboký pocit ztráty, kouzlo se rozplyne spolu se zvuky sobích kopyt. Svět začne být mechanický a praktický s přesně ohraničenými možnostmi.

Tato „pravda“, jež nás podmiňuje, je ovšem subjektivní. Skrývá ještě hlubší pravdu, otisk naší minulosti, který je v tomto oblíbeném vánočním příběhu obsažen. Pokud se vzdáme svého spojení s touto minulostí, obsaženou v mýtech a příbězích, opustíme část svého dědictví a možnosti, které máme jako kouzelné bytosti.

Nejde o to, jestli kouzelné bytosti existují, nebo neexistují. Jde o to uvědomit si, že těmi kouzelnými bytostmi jsme my sami.

Jedovatý zázrak

V severní Evropě, zejména na Sibiři, podstupovaly sobí šamanky na den zimního slunovratu (21. prosince) nebo den poté „lety vědomím“, aby pro své kmeny získaly „dary“ poznání. Tyto šamanky požívaly červenobílé muchomůrky (Amanita muscaria), které známe z pohádek. Tyto houby měly halucinogenní účinky a rostly pod borovicí (vánočním stromem), s níž žily v symbiotickém vztahu.

Šamanky na sobě při sběru těchto posvátných hub měly červené pláště s bílou kožešinou. Muchomůrky pak obvykle věšely na borovice, aby vyschly (podobně jako věšíme ozdoby na naše vánoční stromečky). Tradovalo se, že když se šamanka vracela ze své cesty do podsvětí, využívala k tomu díru na vrcholku své jurty a sklouzla dolů po tyči. Přinášela dary vědomí a proroctví, jež se chystala sdílet. Zdá se, že Santa Claus je odrazem ztraceného ženství, které stále prozpěvuje v naší DNA.

Posvátná houba, známá také jako muchomorka (od „mořit mouchy“), jež je také miláčkem čarodějek, je extrémně jedovatá. Sobi ji ovšem dokáží pozřít bez jakýchkoli příznaků otravy (a sami bezpečně vstoupí do jiné dimenze). Kvůli tomuto daru často šamani a šamanky popíjeli sobí moč, což byl bezpečný způsob, jak využít halucinogenní vlastnosti této houby.

Severské šamanky využívaly při své věštebné práci psychedelických účinků muchomůrky červené.

Sobi byli našimi prehistorickými předky považováni za velice posvátná zvířata. Nejstarším skalním uměním v Británii je vyobrazení soba, vyryté na stěně jeskyně v jižním Walesu před 14 000 lety. Tento sob se pravděpodobně pojí s málo známou starověkou britskou bohyní Matkou Elen, jež byla strážkyní energetických linií Země, ochránkyní Života a také byla považována za „Rohatou bohyni“.

Můžeme si položit otázku, co je na sobovi tak posvátného. Toto nádherné stvoření má hlubokou vazbu k ženství. Jedině sobí samice z čeledi jelenovitých mají parohy (obvykle tento atribut přísluší pouze mužským jedincům) a tuto udivující ozdobu hlavy si udržují i během zimních měsíců, kdy samci své parohy shazují. Navíc sobí stáda bývají vedena spíše starší samicí nežli samcem − podobně jako byly v dávných dobách původními sibiřskými šamankami ženy.

U jelenovitých nosí paroží pouze samci. Výjimku tvoří jen sobí laně. Paroží mají také a starší samice navíc často vedou stádo. Na snímku ovšem není ani sobí samice ani sobí samec, nýbrž los. (Děkujeme za upozornění laskavým čtenářům.) Kdybyste si také pletli soba s losem, vzpomeňte si na jednoduchou pomůcku: LOs má paroží jako LOpaty. Sob spíše jako jelen.

Přirozené kouzlo Vánoc

V evropské tradici čarodějek je období mezi Samhainem (31. října) a Imbolcem (2. února) považováno za magický sestup do lůna Sobí Matky, jenž kulminuje tři dny po slunovratu (od večera 21. prosince), kdy se světlo údajně zrodí zpět z jejího lůna.
Toto období bylo následováno kouzelnými třinácti dny oslav až do večera tříkrálového neboli svátku Tří králů (6. ledna), známého jako „ženské Vánoce“. Šamanky v té době vykonávaly menstruační obřady obnovy, aby očistily starý rok a přivítaly rok nový.

Tato neuvěřitelná šamanská vzpomínka na ženské vůdkyně, bohyně, světlonošky a nositelky darů, laskavé starověké Matky, které cestovaly mezi dimenzemi a rozuměly energii Země, nám byla předána v pokroucené podobě Otce Vánoc − muže nakupujícího spotřební zboží jako dárky a doručujícího je se svými létajícími soby dětem, které musí být „hodné“ a hezky se chovat, aby si je zasloužily. A dokonce i tato pokroucená vize je srážena jako dětinská a nepravdivá.

Můžeme být podmíněni tak, že šepot mocných, laskavých a kouzelných sobů zablokujeme, ale když se hluboko v nitru zaposloucháme, uslyšíme rytmus kopyt pohřbený v naší archetypální DNA, který nás volá, abychom se rozpomněli. Tento šepot nás stále vede po zemských energetických liniích zpět domů.

Seren a Azra Bertrandovi: Probuzení lůna (Redakčně upraveno, zkráceno.)

Posvátné objetí

maitrea — Mon, 30 Nov 2020 14:08:52 +0000

Posvátné objetí maitrea Po, 11/30/2020 - 15:08

„Vnitřní svět se zpravidla promítá do světa vnějšího,“ konstatuje mystička a kněžka Anaiya Sophia. K tomu, abychom vytvořili harmonický vztah, je proto třeba nejprve obnovit soulad mužství a ženství uvnitř sebe. A v tom nám může pomoci praxe vycházející z Filipova evangelia.

Alchymická tělesná praxe Posvátného objetí uvnitř sebe je postavená na základech Evangelia podle Filipa. Tento apokryfní text je znám zejména svým líčením fyzického vztahu mezi Ježíšem a jeho nejmilovanější učednicí, Marií Magdalénou. Filipovo evangelium bylo vytěsněno a ztraceno. Znovuobjeveno bylo v roce 1945 v Nag Hammádí v Egyptě jako součást sbírky spisů známé jako Nag Hammádská knihovna.

Anaiya Sophia požádala, aby jí byl ukázán způsob, jak mystérium skryté v těchto naukách oživit a uskutečnit tady a teď. Obdržela praxe posvátného objetí a zapsala je v knize Posvátné vztahy. V následující ukázce si můžete přečíst její zápis první a základní z praxí Posvátného objetí, které je třeba uskutečnit uvnitř sebe. Jeho výsledkem je sňatek mužských a ženských kvalit v našem těle i duši.

Důvěra a vědomí

V každém objetí, vnitřním i vnějším, je třeba projevit důvěru a vědomí. To je mystický klíč, díky němuž se dva přerozují v jedno. Důvěra je ženským aspektem objetí a vědomí mužským. Spojíme-li je, podobáme se Bohu.

Pusťte si hudbu, která ve vás vyvolává pocity lásky a rozletu a uvnitř sebe spojujte mužství a ženství v harmonickém sňatku hlubokého citu a partnerství. Bez ohledu na to, zda tuto praxi provádíte sami nebo s partnerem či partnerkou, pohodlně se posaďte se zkříženýma nohama a rovnou páteří. Zavřete oči a začněte se nalaďovat na své vnitřní mužské a ženské energie.

Ženskou energii mají muži i ženy na levé straně a mužskou na pravé. Vaši ženskou energii představují kvality lásky, laskavosti, trpělivosti, tvořivosti, hravosti, radosti, tance, sexuality, péče, jedení, útěchy a požehnání.

Vaši mužskou energii představují kvality pravdy, jasnosti, vedení, řízení, rozhodování, volby, spravedlnosti, ochrany, víry, disciplíny a síly.

Zatímco sedíte se zavřenýma očima, začněte se v sobě na tyto dvě energie napojovat. S vyvstáváním různých kvalit rozpoznejte, uznejte a uctěte posvátnost všech těchto projevů. Pociťujte, jak se tyto dva aspekty objímají a vzájemně přijímají.

Anaiya Sophia s manželem Petem Wilsonem.

Přijímejte a uzdravujte

Může se stát, že vám tato niterná práce bude připadat omezující či matoucí – pak prostě dýchejte a modlete se, vždyť veškerý odpor, který pociťujete, prostě vychází ven, aby mohlo dojít k léčení.

Když se vydáváme na svou cestu posvátného svazku, možná vůči svému vnitřnímu ženství či mužství pociťujeme nedůvěru. Uvnitř se můžeme představě jejich sňatku stavět na odpor. Nenechte se těmito pocity odradit, jsou celkem normální. Vnitřní svět se zpravidla promítá do světa vnějšího, a tak je nejprve potřeba obnovit soulad mužství a ženství uvnitř sebe.

Dostaví-li se nějaký odpor, pozorujte ho a nepřestávejte zhluboka dýchat, nechte svůj dech klesnout až do srdce, trupu a pohlavních orgánů, přičemž umožňujte zjemnění, důvěru, otevření se a léčení. Možná ve vás budou vyvstávat emoce. Mohou být jak příjemné, tak bolestivé. Mějte na paměti, že se objevují, aby proběhlo léčení – prostě nepřestávejte připouštět a přijímat tyto pocity a důvěřovat jim.

Díky tomu můžete získat nazpět všechny ztracené, zapomenuté zlomky své bytosti. Všemu se dostává lásky. Toto je léčení, které přináší posvátný sňatek.

Anaiya Sophia, Padma Aon Prakasha: Posvátné vztahy (Redakčně upraveno, zkráceno.)

Zajímá-li vás Anaiyina práce, podívejte se, co dalšího s Maitreou připravuje.

Anaiya Sophia: Probuzení posvátného těla

Pečujme o naši plodnost

maitrea — Wed, 18 Nov 2020 12:04:13 +0000

Pečujme o naši plodnost maitrea St, 11/18/2020 - 13:04

Americká poradkyně v oblasti ženského zdraví a sexuality Toni Weschler podpořila stovky tisíc žen po celém světě v porozumění vlastnímu tělu. V knize Tvoje plodnost ve tvých rukou čtenářkám zábavnou a srozumitelnou formou radí, jak si naplánovat těhotenství, nebo se mu přirozenou cestou vyvarovat.

Pokud si po přečtení následujících řádků pomyslíte, proč jste to všechno nevěděla už dřív, stanete se součástí obrovské skupiny žen z celého světa, kterým Toni Weschler změnila svou knihou život. Jednoduše, citlivě a přitom velmi přesně v ní totiž vysvětluje, co a proč se děje v ženském těle – a jaké to má důsledky. Tvoje plodnost ve tvých rukou vyšla poprvé v roce 1995. Od té doby byla mnohokrát aktualizována, ale její základ – Metoda sledování plodnosti (MSP) zůstává stále stejná a stejně spolehlivá. Teď kniha vychází konečně i v češtině.

Můžete stručně představit Metodu sledování plodnosti?

Metoda sledování plodnosti (MSP) je metoda pro přirozenou antikoncepci i pro plánování otěhotnění. Současně se stává vynikajícím nástrojem, díky kterému ženy rozpoznají gynekologické problémy a pochopí funkce vlastního těla. Jestli žena je nebo není plodná, pozná tak, že sleduje hlavní ukazatele plodnosti. Těmi jsou cervikální tekutina, bazální teplota měřená ráno po probuzení a cervikální pozice.

Ženy pak používají MSP různě. Například žena, která si přeje otěhotnět, bude styk směřovat co nejblíže k okamžiku ovulace. Rozsah plodných dní, na které se zaměří, bude mnohem užší než u ženy, která se těhotenství snaží předejít. Ta bude ve dnech okolo ovulace mnohem více obezřetná a bude si muset vypozorovat dny před i po ovulaci, kdy ještě existuje riziko početí. Doba plodnosti ženy, která se chce vyhnout otěhotnění, se považuje za delší, protože žena v této situaci si musí být absolutně jistá, že neexistuje žádný způsob, jak by se spermie a vajíčko mohly spojit. Každé ženě ale pomůžou k orientaci záznamy, které si pravidelně povede.

Jak je možné, že nás gynekologové o těchto možnostech neinformují?

Gynekologové se o MSP na škole neučí. Nemají ponětí, jak číst grafy, které v knize používám. Doktoři by tuto metodu nepovažovali za spolehlivou, jelikož by si ji pletli s Kalendářní metodou. Po přečtení knihy se mnoha ženám stalo, že při návštěvě gynekologa byly mnohem vzdělanější než on sám. Nikdy nebude v silách lékaře dát našemu tělu takovou péči, jakou si můžeme věnovat my samy. Je tedy naší zodpovědností vzít svou plodnost do svých rukou.

V knize otevřeně mluvíte o menstruaci, cervikální tekutině a ovulaci. Jaké jsou nejčastější mýty na tomto poli? K největším mýtům patří názor, že všechny ženy ovulují přesně čtrnáctý den nebo že máme osmadvacetidenní cyklus. Další mýlkou je, že žena může otěhotnět kterýkoli den v průběhu cyklu, a také že orgasmus způsobuje ovulaci. Na světě existuje mnoho žen, které mají děti, a buďme si jistí, že kdyby každá z nich čekala na orgasmus, naše společnost by pravděpodobně vymřela. Častými mýty jsou i přesvědčení, že kojící žena nemůže otěhotnět, nebo že nemůžete otěhotnět během menstruace. Kniha Tvoje plodnost ve tvých rukou se mnoha mýtům o ženském těle i sexualitě věnuje velmi podrobně.

Tvoje plodnost ve tvých rukou vyšla poprvé před pětadvaceti lety.

Potřebujeme Metodu sledování plodnosti kombinovat s jinou formou ochrany před otěhotněním?

Existuje něco, čemu se říká přirozené plánování rodičovství a vedle toho MSP. Obě metody podněcují ženy, aby sledovaly signály svého těla, které naznačují plodné dny. Rozdíl je však v tom, co ženy ve dnech, kdy jsou plodné, dělají. Přirozené plánování rodičovství souvisí více s náboženstvím a páry se většinou pohlavnímu styku v období ovulace zcela vyhýbají. Zatímco u MSP se žena rozhoduje sama, jak si přeje s tímto časem naložit. Pokud je plodná a nepřeje si otěhotnět, stále může mít sex, ale použije nějakou ochrannou pomůcku, jako je například kondom.

Jaký je váš názor na hormonální antikoncepci?

Ohledně pilulek jsem skeptická. Nemyslím si, že jsou prospěšné našemu zdraví, protože ženskému tělu nedovolují, aby se chovalo přirozeně. Nechci, aby si ženy myslely, že je jakkoli za užívání antikoncepce soudím. Sama jsem pilulky několik let užívala, ale teď vím, že nešlo o dobrou volbu.

Hormonální antikoncepce má mnoho vedlejších účinků a brání ženskému tělu, aby procházelo přirozenými cykly. Ženy mi často píšou, jak nedokážou uvěřit tomu, jak dlouhou dobu strávily pojídáním pilulek. Některé se i po letech vypořádávají s jejími negativními dopady. Další znepokojivou věcí je, že hormonální antikoncepce ovlivňuje tvorbu cervikální tekutiny, která je potřebná k otěhotnění. Proto by ženy, které si přejí otěhotnět, měly prášky vysadit co nejdříve, aby se jejich tělo mohlo zotavit a obnovit přirozené procesy, díky kterým jsme plodné.

Vraťme se do let vašeho dospívání. Pamatujete si na první menstruaci, návštěvu gynekologa a sexuální výchovu?

Vybavuji si naši malou koupelnu, kde jsem poprvé spatřila menstruační krev na svých kalhotkách. Prádlo jsem vymáchala v umyvadle, aby se to maminka nedozvěděla. Nepamatuji si, jak na moje první měsíčky později zareagovala. Nikdy jsme tato témata spolu neprobíraly.

O sexuální výchově jsem poprvé slyšela ve škole, když mi bylo asi třináct let. Na hodině biologie jsme si vysvětlovali spermie a vajíčka a mně ležela na jazyku otázka: Nerozumím, jak se spermie dostane skrze mužské kalhoty k ženě? Dodnes jsem vděčná, že jsem to před třídou nevyslovila nahlas.

Zkušenost s gynekology nebyla o moc lepší. O nešťastných návštěvách ordinací píšu v úvodu mé knihy. Chodila jsem na kontroly každý měsíc se zdánlivými opakovanými záněty. Samozřejmě se časem ukázalo, že se nejednalo o žádné infekce, ale o naprosto zdravý vaginální sekret. Nevěděla jsem to až do svých sedmadvaceti, kdy jsem se setkala s Metodou sledování plodnosti.

Cítila jste se frustrovaná, že jste reakcím svého těla nerozuměla?
Nejen frustrovaná, ale především ponížená. Rozhodně to poškodilo moji sebehodnotu v dospívání. Myslela jsem si, že jsem špinavá. Zdálo se, že se mi každý měsíc vracejí infekce. Stejná reakce přichází od drtivé většiny mých čtenářek. Všechny překvapuje, že cervikální tekutina není výtok a že se jedná o přirozený způsob ženského těla, kterým nám dává najevo svoji plodnost.

„Cervikální tekutina není výtok. Jedná se o přirozený způsob ženského těla, kterým nám dává najevo svoji plodnost.“

Co vás inspirovalo, abyste o své sexuální zdraví začala pečovat přirozenými způsoby?

Po maturitě jsem strávila rok v Izraeli a rok ve Francii. Přivydělávala jsem si prací na avokádovém poli a jednoho brzkého rána, když vycházelo slunce, mi problesklo hlavou, že se chci stát ženskou poradkyní v oblasti sexuálního zdraví. Dodnes nechápu, odkud se toto prozření vzalo, protože jsem v oboru neměla žádné vzdělání.

Když jsem se vrátila zpět domů do Států, našla jsem v novinách nabídku na tuto pozici a domluvila jsem si na klinice schůzku. Prohlížela jsem si v čekárně stěny polepené vzdělávacími plakáty o ženských orgánech a na stolečku zahlédla letáček o Metodě sledování plodnosti. Spletla jsem si ji s nespolehlivou Kalendářní metodou a byla pohoršená tím, že ji klinika vyučuje.

Když si mě zavolali na pohovor, ani jsem se neposadila a rovnou ze sebe vyhrkla, proč učí něco tak nefunkčního. Překvapeně mi oznámili, že asi nebudu vhodnou kandidátkou, když neznám Metodu sledování plodnosti, načež jsem s ostudou vypochodovala ven a svoji neznalost obrečela. V rukách mi ale zůstal letáček, na základě kterého jsem se jako studentka přihlásila na pravidelné večerní kurzy, abych MSP porozuměla. Toto rozhodnutí absolutně změnilo můj život. K tomu jsem na Kalifornské univerzitě vystudovala magisterský titul v oblasti veřejného zdraví s důrazem na ženské zdraví a vzdělávání žen.

Pak jste vedla kurzy pro malé skupiny žen. Jak metodu přijaly ony?

Naprosto každá žena, která se zúčastnila, mi řekla to samé: Jsem absolutně nadšená a nemůžu uvěřit, že jsem něco takového dosud nevěděla! Nadšení však u všech provázel i vztek. Všechny ženy obdivovaly tělo, jak je úžasné a jak dokáže prostřednictvím různých symptomů sdělit, co se uvnitř právě děje, a současně se zlobily, že strávily roky s hormonální antikoncepcí, když tělo samo jasně signalizuje, kdy je a není plodné. Stále dokola navštěvovaly doktory, kteří jim nikdy neřekli, jak to doopravdy je. Tyto reakce mě přesvědčily, že by všechny mé vědomosti měly jít ven a dostat se k širšímu publiku.

Byl to impuls k napsání knihy Pečujte o svou plodnost?

Ženy mě začaly přesvědčovat, ať napíšu knihu a šířím metodu i za hranice Seattlu. Půl roku mi trvalo, než jsem dala dohromady jen samotný návrh toho, jak by kniha mohla vypadat. Poprosila jsem jednu klientku z mých kurzů o zpětnou vazbu, protože byla editorka. Pověděla mi, že si přeje, aby skrze knihu promlouval můj hlas a byla stejně tak zábavná a interaktivní jako moje přednášky. Vzhledem k tomu, že jsem knihu pojala vědecky a psala ji odborným jazykem pro lékaře, polil mě pot. Vzala jsem si ji zpět domů a celý text přepsala do řeči srozumitelné pro všechny. Nakonec jsem ji adresovala třem skupinám čtenářů – ženám, které si přejí otěhotnět, ženám, které se chrání před těhotenstvím, a lékařům. Oslovila jsem několik nakladatelů a všichni měli zájem knihu vydat. Světlo světa spatřila poprvé v roce 1995. Měla jsem velké štěstí, že zrovna vypukla éra internetu a ženy si skrze chatové diskuze knihu začaly doporučovat.

„Ženy, které odcházely z mých kurzů obdivovaly, jak jejich těla dokážou prostřednictvím různých symptomů sdělit, co se v nich právě děje, a současně se zlobily, že strávily roky s hormonální antikoncepcí.“

Vaše kniha změnila život obrovskému množství žen…

Cítím obrovskou pokoru, když vidím, jak kniha pomohla stovkám tisíců čtenářek. Dostávám děkovné dopisy z celého světa. Mnoha ženám se nedařilo otěhotnět, protože neuměly správně odhadnout čas ovulace, nebo se jim nevytvářela potřebná cervikální tekutina. Díky knize poznaly své tělo dostatečně na to, aby si dokázaly pomoct.

Co byste přála svým čtenářkám?

Mé poselství, které se nese celou knihou, zní: Pouze my samy musíme převzít zodpovědnost nad tělem a svým zdravím, nikdo jiný to za nás neudělá. Pokud intuitivně cítíte, nebo jste vypozorovaly, že se ve vašem těle děje něco nesprávného, nebojte se o tom promluvit. Mě samotnou to naučilo, že se sama za sebe musím umět postavit a pevně svému tělu důvěřovat. Zasvětila jsem tomuto tématu celý svůj život. Dnes je mi pětašedesát let a ráda bych předala štafetu mladším ženám, aby nesly osvětu MSP dál a vzdělávaly i naše příští generace.

Text: Lenka Nechvátalová

Co je Kalendářní metoda a proč nefunguje

Jak často slýcháte, že menstruační cyklus by měl trvat osmadvacet dní a že ovulace obvykle nastává čtrnáctý den?

Je to mýtus, čistý a pouhý mýtus. A přesto je tak běžně akceptovaný, že je bohužel zodpovědný za nespočet neplánovaných těhotenství.

Kromě toho brání mnoha párům toužícím po dítěti v dosažení těhotenství. Většina z této mylné představy je dědictvím zastaralé Metody rytmu (Kalendářní metody), která nesprávně předpokládá, že jednotlivé ženy mají délku cyklu, pokud ne přesně dvacet osm dní, tak alespoň z dlouhodobého hlediska spolehlivě stabilní.

Výsledek je, že se nejedná o nic víc než o chybnou statistickou předpověď používající matematický vzorec založený na průměru minulých cyklů k předpovídání budoucí plodnosti.

Cykly se ale ve skutečnosti u jednotlivých žen liší a často se liší i u každé ženy samotné. Mějte tedy na paměti, že normální délka cyklu je obvykle 21 až 35 dnů.

(Toni Weschler: Tvoje plodnost ve tvých rukou)

Koupit knihu se slevou

Příběh tantry

maitrea — Tue, 27 Oct 2020 11:50:07 +0000

Příběh tantry maitrea Út, 10/27/2020 - 12:50

Cílem tantrické praxe není lepší sex. Cílem tantrika je prospívat všem cítícím bytostem. Dokumentární film Viliama Poltikoviče divákům nabízí obraz tradiční tantry i pohled na její současnost.

Příběh tantry Viliama Poltikoviče nabízí obraz a vysvětlení toho, co je tantra: Svobodomyslná a účinná cesta k poznání sebe sama a našich možností. Celovečerní dokumentární film ji představuje v jejích původních podobách – hinduistické a buddhistické, dotkne se ale i současné neotantry.

Hlavní postavou Příběhu tantry je svérázná tantrická umělkyně Papia Ghoshal, která přebývá v Kalkatě, Londýně a na Zbraslavi. Právě s ní navštívíme místa, kde tantra žije od nepaměti, nahlédneme do mocných i bizarních rituálů a praktik v Indii i v Tibetu.
O svých zkušenostech s tantrickou praxí ve filmu promlouvá mnoho významných osobností. Najdeme mezi nimi například Jeho Svatost 14. dalajlamu, který pravidelně vede tantrické obřady Kálačakry, jogínku a duchovní učitelku Šrí Ánandi Má či psychiatra Stanislava Grofa.

Většina filmu byla natočena přímo v kolébce tantry – tedy v Indii. Promluvy učitele kašmírské tantry Daniela Odiera a psychoterapeuta a učitele buddhistické tantry Roba Preece však byly natočeny u nás – v Česku, v Praze, v Maitree.
Všichni tito lidé společně vytvářejí úplně jiný obraz tantry, než je ten, který se usadil v mysli běžného západního člověka. Obraz, který jejich prostřednictvím divákům předkládá film Viliama Poltikoviče, je mnohem pestřejší, obsáhlejší a hlubší.

Zbraslavská tantrická umělkyně Papia Ghoshal (vpravo) s neznámou tantričkou.

Tantra není jen vědomý sex

Upozornění na tento rozdíl najdeme i v knize Roba Preece Psychologie buddhistické tantry:

„Tantra zaměřuje naši pozornost na základní vitalitu a životní energii. Umožňuje nám navázat kontakt s jemnými vlivy, jež podněcují dynamiku života, a proto jsou spojeny se sexualitou. A právě tu považuje většina lidí za centrální praxi tantry.

Popularizace tantrického sexu bohužel vedla k mylnému chápání skutečného smyslu tantry. Sexuální energie je jen určitým aspektem tantrického tvůrčího procesu. Naše sexualita je pouze jedním z mnoha projevů jemných sil proudících životem a přinášejících vitalitu a kreativitu,“ píše Preece.

Tantra zkrátka není jen vědomý sex, naopak ji můžeme chápat jako základní a všeobjímající duchovní cestu. Daniel Odier o tom v Příběhu tantry říká:

„Na počátku, když vyrážíme na duchovní cestu, se na ni vydáváme proto, abychom našli svobodu. To je ideál. Potom vám na této cestě říkají, že chcete-li dosáhnout svobody, musíte se vyvarovat toho a toho a chovat se tak a tak… a najednou jste otrokem ideje svobody.

V tantrickém hnutí je ale cosi velmi anarchistického. Rozbíjí všechny představy, všechen duchovní zákon i duchovní mravnost a uchovává si pouze vědomí. A vědomí naprosto stačí. Nikoho, kdo by nám chtěl říkat, co máme a co nemáme dělat, nepotřebujeme. Pochopitelně, tam, kde vědomí chybí, je užitečné řídit se pravidly. Avšak pokud vědomí máte, pravidla jsou čímsi zastaralým a překonaným. Máte-li vědomí, žádná pravidla nepotřebujete. Naším úkolem je cokoliv, co nás činí přítomnými v jednotě s vesmírem.“

Tantrická praxe nás pak podle Odiera vede k tomu, abychom se nedívali ven, ale abychom svou energii stáčeli do Srdce, protože v něm najdeme vše, o čem jsme venku snili.

Celý Příběh tantry je ke zhlédnutí tady:

https://aerovod.cz/katalog/pribeh-tantry

Nebo si nejdřív přečtěte recenzi dokumentu šéfredaktora literárního obtýdeníku Tvar. Adam Borzič: Tantra

Od Příběhu k Zrcadlení

Zaujala vás Viliamova práce? Tady najdete další dokument z jeho dílny: Zrcadlení tmy o Jaroslavu Duškovi.

O vášni

maitrea — Tue, 08 Sep 2020 08:24:15 +0000

O vášni maitrea Út, 09/08/2020 - 10:24

Probuď v sobě vášeň! Zní to lákavě, ale… není to nebezpečné? Co by to udělalo s mými vztahy? S mojí kariérou? A co s hypotékou? Můžu si vůbec dovolit riskovat víc vášně ve svém životě?

Když je člověk dospělý, znamená to, že je dost rozumný na to, aby kontroloval své city – a především svou vášeň. K podobnému přesvědčení bylo vychováno mnoho z nás. Ale co když je to jinak? Co když můžeme svou vášeň probudit a jít za ní bez toho, aby to v našem životě způsobilo katastrofu? Co když vášeň náš život naopak podpoří? … právě to se stane, když se jí přestaneme bát a naučíme se s ní pracovat, slibují zkušení průvodci světem vášně Komala Lyra a Sebastien Recotillon. Tady je jejich vysvětlení:

Může být vášeň nebezpečná?

KOMALA: Vášeň znamená totálnost – naprosté otevření se životu. Je život bezpečný? A existuje vůbec nějaké bezpečí? Život není jistý. Život se mění, vibruje, v každém okamžiku překračuje možnosti našeho vnímání.

Vášeň je živost a přijetí života se vším, co přináší. Zůstaneme-li životu otevření, získáme tím jedinou jistotu, kterou opravdu můžeme mít: vědomí toho, že jsme jen malá součást nekonečného, postupně se odvíjejícího, tajemného proudu. A žít s vášní znamená dovolit životu, aby nás přivedl do svého proudu.

SEBASTIEN: Nebezpečí vášně spočívá v jejím nepochopení a v nesprávném zacházení s ní – a také v návyku ji potlačovat nebo vytěsňovat. Vášeň není exces ani zneužití, ale prosté nadšení pro život a bytí naživu.

Pro někoho, kdo chce být umírněný a kontrolovat se, může být vášeň skutečně nebezpečná. Vášeň totiž člověka dokáže vyvést z mysli a poslat ho přímo do jádra toho, co je skutečně důležité – a tomu se většina lidí vyhýbá. Nechtějí tomu čelit. Nechtějí to cítit.

Někdo, kdo se chce ospravedlňovat nebo hledá viníka, může vášeň chápat jako nebezpečí. To souvisí s používáním vášně jako výmluvy pro to, abychom nemuseli nést zodpovědnost, která nám patří. Jenže takový přístup je pak zdrojem prožitků oddělenosti a izolace – a ty zase vedou k intenzivním nepříjemným emocím a myšlenkám.

Pro někoho, kdo vášeň skutečně poznal, ale spočívá jediné nebezpečí v tom, že se svou vášní ztratí kontakt. Protože ona je ve své podstatě jen přáním být živý – něco jako kompas pro duši.

Jaký je rozdíl mezi láskou a vášní?

KOMALA: Láska je výrazem života žitého s vášní. Když se odevzdáme životu, naše životní síla zaplaví srdce a její přebytek se z něj vylije jako láska.

Když už nejsme schopni obsáhnout naši živost, začne z našich činů zářit jako láska. To už pak ale není ta romantická láska, která se snaží od druhého získat to, co necítíme sami v sobě. Když žijeme s vášní, láska není závislá na druhých, s druhými ji prostě jen sdílíme.

SEBASTIEN: Kdyby láska byla strom, vášeň by byla míza. Když je láska osvobozena, probudí vášeň. A když je vášeň uzemněná a pociťovaná v těle, s láskou se spojí.

Mám za svou vášní prostě jít? Anebo se ji mám snažit nějak kontrolovat?

KOMALA: Vášeň je jen nezkrocená životní síla. Takže otázka zní: Mám následovat život, nebo se ho snažit kontrolovat?

SEBASTIEN: Věřím, že člověk by měl svoji vášeň následovat.

Nejdřív je ale třeba naučit se rozlišovat impulzy a posedlosti od skutečné vášně a nadšení pro život.

Pokud jde o to vášeň kontrolovat – nevěřím, že existuje nějaký zdravý způsob, jak to dělat.

Mnozí svou vášeň potlačují a umlčují, jenže to vede k depresím. Jiní se ji snaží umírňovat, ale to zase vede k frustraci a celkové nespokojenosti.

Co když to začne být příliš silné? Nebo dokonce destruktivní? Co když se z vášně stane závislost nebo posedlost?

KOMALA: Vášeň nemůže být nikdy silnější, než jsme schopni zvládnout. Je to jen život pulzující skrze náš individuální výraz. Destruktivní se stane jedině tehdy, když ji zadržujeme. Je to podobné, jako když se snažíme nějak regulovat řeku – ona se pak rozbouří. Posedlost a závislost nejsou vášní, ale důsledkem jejího popření.

SEBASTIEN: Záleží na tom, jak chceme prožívat život. Někdo chce hořet na oltáři lásky – tak pak ať si dovolí silnou vášeň. Někdo na to jde raději pomaleji – pak ať volí volnější tempo. Je to podobné jako s plaváním. Můžete se učit plavat tak, že skočíte do hlubokého oceánu, nebo začnete cvičit u břehu.

Ale bez ohledu na preference – pokud je to příliš silné, vždycky se můžu zeptat: Pro koho přesně je to silné? Pokud je to příliš pro mé návyky a pro moji osobnost, může být zajímavé vykročit z komfortní zóny a učit se pouštět kontrolu.
A pokud je to příliš pro mé duševní zdraví, nebo si s tím prostě nevím rady, vždycky se můžu zastavit, nadechnout a a vrátit se o krok zpět, někam, kde to bude klidnější. Nejde o rychlost, ale o hloubku.

Když se na to budeme dívat z širší perspektivy, uvidíme, že pojmovými znaky vášně jsou svoboda a nekontrolovanost – když chybí, není to vášeň. Je to jako s divokým zvířetem: pokud se ho na chvíli pokusíte dát na vodítko, jakmile se osvobodí, okamžitě úplně uteče. Ale pokud dáme vášni už na začátku svobodu, nemá důvod reagovat přehnaně.

Co může člověk udělat, aby se ochránil a ve víru vlastní vášně se neztratil?

KOMALA: Chceme-li se ochránit, znamená to, že věříme v existenci nějakého bezpečí… ale ruku na srdce, připadá vám život bezpečný?

SEBASTIEN: Nechraňte se před životem, ale naučte se, jak jím plout. Spíš než abyste vymýšleli nějaké obrany, jděte životem vědomě, naslouchejte mu a věřte sami sobě. To, že se přitom někdy můžete ztratit, přijměte jako fakt. Ale nebojte se toho, protože je to zkušenost, díky které vyrosteme a nejvíc se naučíme.

Může být probuzení vášne transformativní?

KOMALA: Následovat vášeň znamená dovolit životu, aby nás vedl. A to může být transformativní. Ta změna pak spočívá především v tom, že se přestaneme identifikovat s naší individualitou a expandujeme do plného uvědomění si života.

SEBASTIEN: Věřím, že vášeň sama v sobě obsahuje transformační proces. Vášeň je proud života, to znamená, že je ve své podstatě konstantní transformací. A když se rozhodneme ji následovat, znamená to, že se stáváme součástí bytí. Vydáváme se cestou neustále se měnícího přítomného okamžiku.

Text: Petra Dombrovská

Chcete-li se blíže seznámit se svou vášní, můžete to udělat s pomocí

Komaly a Sebastiena.

Více o tom, co připravují v Maitree se dozvíte tady:

Oživení vášně

Varování: Čtení může způsobovat iluze a předčasný rozchod. Jste v ohrožení?

Víš, co chceš?

Proč mít dohodu se sebou

Uzavření vlastní dohody s Duchem

Otázky k vytvoření dohody

Osmadvacetidenním rituálem

Jak ze sebe nemít strach

Restartujte svůj smysl pro potěšení

Zaujala vás Åsa Kullberg?

Vztahy na rozcestí – Jak pečovat o své vztahy v době krize

Cítíte tu energii?

Santa Claus byl žena

Posvátný sob

Jedovatý zázrak

Přirozené kouzlo Vánoc

Posvátné objetí

Důvěra a vědomí

Přijímejte a uzdravujte

Anaiya Sophia: Probuzení posvátného těla

Pečujme o naši plodnost

Co je Kalendářní metoda a proč nefunguje

Příběh tantry

Tantra není jen vědomý sex

Celý Příběh tantry je ke zhlédnutí tady:

Od Příběhu k Zrcadlení

O vášni

Může být vášeň nebezpečná?

Jaký je rozdíl mezi láskou a vášní?

Mám za svou vášní prostě jít? Anebo se ji mám snažit nějak kontrolovat?

Co když to začne být příliš silné? Nebo dokonce destruktivní? Co když se z vášně stane závislost nebo posedlost?

Co může člověk udělat, aby se ochránil a ve víru vlastní vášně se neztratil?

Může být probuzení vášne transformativní?

Vášeň - Odvaha žít a milovat