Jak ze sebe nemít strach

„Mám strach ze své energie.“ Začnete-li se věnovat práci s energií, je pravděpodobné, že se setkáte s podobným pocitem. Na to, co to vlastně znamená, a jak se s takovým strachem vyrovnat, jsme se ptali autora knihy Tantrická cesta k transformaci, učitele tantry, šamanismu a bioenergetiky Johna Hawkena.  

John se tématu strachu ze sebe sama dotýká už v první kapitole Tantrické cesty. Píše: „Žijeme jako součást celého pole energie, veškerého života, který nás obklopuje, tedy lidí, přírody, krajiny a vesmíru. Otázkou je, jestli umíme tuto energii přijmout a prožít své nadšení ze života, svoji živost – anebo se toho bojíme?

Kultura, v níž žijeme, nás učí přizpůsobovat se jejím očekáváním tím, že v nás nevědomky vyvolává strach z naší vlastní energie. Společnost nám mnoho pozitivních modelů vyjádření energie nedává, spíše nás učí, že uvnitř nás je něco, čemu nelze důvěřovat, něco, co je snad i obludné a zlé. Musíme se ovládat, abychom byli dobrými lidmi...“ A tak jsme Johna poprosili o „návod“, jak se nebát.

Co je to „naše vlastní energie“?

Z tantrického pohledu je tady jen jedna jediná energie – životní energie. A ta může nabývat nekonečného množství forem. Takže „něčí energie” vlastně znamená formu a kvalitu, kterou na sebe bere životní energie, když protéká a je vyjadřována konkrétním jedincem. To vyjádření je často nazýváno něčí „charakter” – tedy to, co je zformováno zvyky, stereotypy a nevědomě zvolenými myšlenkovými, emocionálními a behaviorálními vzorci.

V šamanské a tantrické tradici pracuje člověk na tom, aby se stal vědomým a přizpůsobivým – a aby byl schopen odpovídat na aktuální potřeby světa. Proto se takový člověk stává nepředvídatelným. Castanedův Don Juan tomu říká být bojovníkem bez formy.

Jak můžu odlišit svou energii od energie jako takové?

Klíčem je vědomí a zodpovědnost. Tedy to, že si vybíráme, jak se v určité situaci zachováme – a že to děláme na základě toho, jak vnímáme sebe sama a toho, kým chceme být. Formu a výraz naší energie vytváříme v každém případě – buď vědomě, nebo nevědomě. Vědomě se chováme, pokud vycházíme z toho kým a jací se rozhodneme být. 

To je důležitý rozdíl mezi terapií a tantrou. Terapie se ptá: Kdo jsi? Kdo jsi hluboko uvnitř, včetně aspektů tebe samého, které ti byly v dětství zakázány. Tantra se ptá: Kým chceš být? Kým se rozhodneš být?

Realita je vytvářena působením vědomí na energii. Díky tomu vznikají ze surové hmoty života formy. My jako jedinci jsme vytvářeni působením našeho vědomí na životní energii, která námi protéká. Naučit se pracovat s tímto principem vyžaduje praxi, která je obsahem mnoha tantrických cvičení. 

Proč se bojíme své energie?

Ve zdravém stavu námi životní energie protéká a my si vědomě vybíráme, jaký jí dáme výraz – ať už svým chováním, svými emocemi, kreativitou, láskou, sexualitou, nebo jinými způsoby. Pokud byly v minulosti nějaké formy či výrazy naší životní energie potlačeny, naučili jsme se je sami potlačovat. Důvodem je strach z odmítnutí, z toho, že budeme opuštěni, že budeme vyčleněni z rodiny nebo z kmene, na kterých závisí naše přežití. Tak jsme se naučili bát se naší spontánní energie. Prostě proto, že ohrožovala naše přežití.

To, jací bychom měli být podle své mysli či ega, pak válčí s energií, kterou cítíme v sobě – zvláště s naší sexualitou a naší kreativitou. Abychom byli užiteční pro společnost, ať už v kanceláři, továrně nebo v armádě, musíme potlačit své touhy a přizpůsobit se očekáváním. Jenže na druhé straně je tady naše energie, která hledá uspokojení a svobodu.

Dá se tedy říct, že společnost stojí na straně mysli. Vytvořili jsme si celou řadu mechanismů, které drží naši energii pod kontrolou… 

Ano. Třeba náboženství a učení o dědičném hříchu. To podporuje strach z naší vlastní energie velmi účinně. Adam s Evou snědli jablko a získali schopnost rozlišit dobro a zlo. Církev nám ale řekla, že tohle rozlišování není nic pro nás, že my jsme tady od toho, abychom jako ovce následovali našeho dobrého pastýře.
Strach, stud a vina nás řídí tak, abychom následovali autoritu – pro jakési vyšší dobro. Následovat naši vlastní energii je naopak považováno za sobecké.

Tantra je naproti tomu na straně hada, který Evě slíbil, že „uvidí jako bohové“. Tantra věří, že jsme spíš božští než ďábelští – a především, že máme vědomí, díky kterému můžeme zvolit to, co bude dobré pro všechny. Jen se potřebujeme naučit zacházet s tím, co jsme získali díky Stromu poznání dobra a zla – a žít vědomě. 
V současnosti je zejména mezi mladými lidmi populární spousta filmů a knih o upírech. Odráží to náš zájem o monstrum, které máme v sobě. Dobrá zpráva je, že se ta monstra stávají každým rokem soucitnější a lidštější.

Co když je moje energie nějakým způsobem zablokovaná? Jak ji mohu uvolnit?

Skrze uvědomění. Skrze vědomí. Tvoje energie nebude „nějak“ zablokovaná. Ten blok bývá docela specifický. Prozkoumej, co přesně v sobě blokuješ. Co by se stalo, kdybys to uvolnila, když jsi byla dítě? Nebo jsi to možná udělala – a následovalo něco traumatického. Nejde ani tak o to, že jsi zablokovaná, ale spíš o to, že něco blokuješ. Prociť ten příběh za tím. Ptej se: Co blokuju? A proč? Měj soucit se svým strachem. Buď na sebe něžná.

Když byla energie mnoho let zadržovaná a my ji pak začneme uvolňovat, je to jako rozbít hráz. Přijde záplava energie a pocitů, které je těžké si připustit. Proto potřebujeme bezpečný prostor individuální terapie nebo skupiny, ve kterém můžeme uvolnit své bloky a dovolit si tu energii vyjádřit. Bez toho, abychom zranili sebe nebo lidi okolo nás. 

Co když vnímám, že jdu přes své hranice…

Tantra člověka povzbuzuje, aby šel za své hranice – ve jménu expanze a svobody. Ale nenutí ho k tomu, není násilná. Počkej, až budeš připravená. Tantra nás učí, abychom se raději odevzdali a důvěřovali duchu – něčemu, co nás přesahuje, než abychom své volby založili na strachu či studu.

Ale někdy prostě potřebujeme víc času k tomu, abychom byli připraveni. Odevzdání se proudu života není žádný nový zákon, kterému se musíme absolutně podřídit.  Ale může nás učit důvěře. To, že přestaneme bojovat se životem, nám může přinést mnoho požehnání. Ale není to žádné pravidlo, kterým bychom se museli řídit. Naší zodpovědností, která jde ruku v ruce se svobodou, je jen vnášet vědomí do každého okamžiku našeho bytí.

A když budu „příliš“? Moc intenzivní, nepřiměřená okolnostem? Co když se budu chovat nevhodně? Jak to vlastně poznám?

„Příliš“ pro koho? Kdo o tom rozhoduje? Jsi v souladu se svou energií? Nebo se předvádíš? Snažíš se někoho zastrašit? Je tvoje energie nevinná? Nebo sleduješ nějaký záměr a jsi manipulativní? Pro naše vnímání sebe sama jsou důležité jak podněty zevnitř, tak zvnějšku. K tomu, abychom zjistili, jestli jsme egoističtí, nebo ne, potřebujeme zpětnou vazbu od přátel, kterým věříme. A potřebujeme vnímat, kým chceme být – abychom se pořád jen nesnažili potěšit ostatní.

Je to tanec. Tkaní polarit. Když věnuješ příliš mnoho pozornosti potřebám nebo požadavkům ostatních, může to skončit tím, že budeš samu sebe zneužívat. Věnuješ-li ostatním příliš málo pozornosti, může to skončit tím, že budeš zneužívat je. Neexistují žádná absolutní pravidla, kterými bychom se mohli řídit. Jedině odpovědnost, uvědomění a vědomí. V každém okamžiku tvého života. 
 

Text: Petra Dombrovská