Jonáš, velryba a šaman
Proč je dobré se k výzvám, které před nás klade život, stavět čelem? Protože „existují elegantnější způsoby putování do Ninive, než v břiše velryby“. Alberto Villoldo v knize Přechodové rituály pomocí biblického příběhu o Jonášovi a velrybě vysvětluje, že Bůh nás vždy dovede tam, kde máme být. Pokud odmítáme slyšet jeho volání, vzdorujeme mu, nebo tvrdíme, že není v našich silách jej následovat, naše cesta na místo určení bude pravděpodobně delší a méně příjemná, ale cíli se nevyhneme.
Jonášova Iniciace
(Ukázka z knihy Přechodové rituály.)
Jeden z mých oblíbených příběhů o iniciaci je biblický příběh o Jonášovi, kterého Bůh povolal, aby jel do Ninive a učil tam lidi. Jonášovi je dobře doma v pohodlí, kde vychovává své děti a zabývá se každodenními domácími záležitostmi.
Když uslyší boží volání, reaguje na ně tím, že utíká co nejrychleji opačným směrem. Nemá zájem následovat toto volání, ve své podstatě je vyděšený samotnou myšlenkou na to, že by měl být někým jiným než prostým rybářem. Je přesvědčený, že v sobě nemá schopnost být poslem naděje, a pochybuje, že by kdy dokázal být někým jiným než obyčejným mužem, který každé ráno kuchá ryby.
V hrůze z toho, že by neuspěl při úkolu, který mu byl dán, nastoupí Jonáš na loď, aby se od svého poslání dostal co nejdál. Když plavidlo narazí ve Středozemním moři na silnou bouři, mají námořníci podezření, že někdo vzdoroval Bohu, a tak hodí Jonáše do moře, kde ho okamžitě spolkne velryba.
V jejím břiše zůstane až do chvíle, než ho zvíře vyplivne ven – na březích Ninive. Poučení z tohoto příběhu tkví v tom, že nás život stejně přitáhne k našemu osudu, vzpouzející se a křičící, pokud se před ním pokusíme utéct. Můžeme si zvolit, že se k němu dostaneme v milosti a kráse, což se děje, když své iniciaci přitakáme, nebo celí uslintaní, vyvržení velrybou, což se stane, když svůj osud odmítneme.
Emoce na místě velryby
Velryba v příběhu představuje naše emoce, obrovskou a nezvladatelnou sílu, která nás hrozí spolknout a ve které můžeme uvíznout na dny či roky. Vzpomínáte si, na jakou dobu jste setrvali v bolestném vztahu, naštvaní na sebe i na partnera ještě dlouho poté, co jste si uvědomili, že je načase odejít?
V břiše velryby můžeme strávit mnoho let se svým vztekem nebo pocitem, že nemáme toho správného partnera nebo ten správný život, nebo se závistí k ostatním, protože oni mají mládí, úspěch či bohatství, které nám třeba chybí.
Nakonec nás velryba vyplivne u břehů, ke kterým jsme měli dospět už dávno. Když Jonáš dorazí k břehům Ninive, je připraven následovat své volání, bez váhání a naplno, spojen se svou vnitřní silou a s pochopením své mise.
Šaman dobře rozumí tomu, že existují elegantnější způsoby putování do Ninive, než v břiše velryby.
Ukázka z knihy Alberta Villolda Přechodové rituály - Posvátná cesta ke zralosti, Maitrea, 2020.
