Důvěřuji proměnlivému životu

Skáču šipku do průzračné vody oceánu důvěry a nechávám se kolébat na jejích vlnách. Jako vodoměrka. Koukám do Slunce, nechávám se vzduchem a světlem prohřívat a nabíjím tak své Slunce uvnitř mě. Nevadí, že od Slunce nevidím a přes vodu v uších neslyším - nepotřebuji kontrolu smyslů, abych byla v bezpečí, nepotřebuji být ve střehu. Vím, že je o mě postaráno. Nevadí, že je mi záhadou, proč se nepotopím ke dnu. Nepotřebuji rozumět a vědět, nemusím kontrolovat, co je v mase tmavé vody pode mnou skryto k tomu, abych důvěřovala. Odevzdávám se, důvěřuji, nechávám se prostupovat životem, žasnu, dýchám, pluji, levituji, čerpám, rochním se ve zdroji.