Ranní stránky Julie Cameronové

Umělcova cesta Julie Cameronové vyšla poprvé v roce 1992 v New Yorku. Návod na to, jak se dostat k sobě a ke svému tvůrčímu potenciálu. Od té doby jej vyzkoušely a stále zkoušejí tisíce lidí po celém světě. Základním nástrojem, se kterým autorka v knize pracuje, jsou „ranní stránky“. Tady je ukázka toho, jak svým čtenářův vysvětluje jejich kouzlo.

Psaní ranních stránek

 

Abyste mohli své kreativity opět nabýt, musíte ji nejdřív najít. Vyzývám vás, abyste to učinili pomocí zdánlivě nesmyslného procesu, kterému říkám ranní stránky. Tyto stránky budete psát každý den po všechny týdny trvání kurzu a, jak doufám, ještě mnohem déle. Já už je teď píšu celé desetiletí. Mám studenty, kteří s nimi pracují téměř stejně dlouho a pro které se staly stejně důležité jako dýchání. 

Vyprazdňování mozku 

Co jsou ranní stránky? Stručně řečeno, ranní stránky jsou tři stránky popsané normálně velkým písmem a zaznamenávající čistě jen proud vědomí: 

„Ach bože, další ráno. A já nemám NIC, o čem bych psala. Potřebuji vyprat záclony. Vyzvedla jsem včera prádlo z prádelny? Bla, bla, bla…“ 

Méně vznešeně by se jim mohlo říkat také vyprazdňování mozku, neboť to je jedna z jejich hlavních funkcí. Žádný nesprávný způsob psaní ranních stránek neexistuje. 
Tohle každodenní bezcílné ranní těkání nemá být umění. Dokonce to nemá být ani psaní. Zdůrazňuji to proto, abych uklidnila ne-spisovatele, kteří s touto knihou pracují. Psaní je pouze jedním z nástrojů. Stránky mají být prostě aktem, při kterém pohybujeme rukou po papíru a zapisujeme, cokoliv nám přijde na mysl. 

Hlouposti jsou v pořádku

Nic není příliš bezvýznamné, příliš hloupé, příliš bláznivé či příliš výstřední, aby se to nedalo zapsat. O ranních stránkách se nepředpokládá, že budou vtipné – i když někdy takové být mohou. Většinou nejsou a kromě vás se to nikdy nikdo nedozví. A prvních asi tak osm týdnů byste je neměli číst ani vy. Pouze napište tři stránky a vložte je do obálky. Nebo napište tři stránky do bloku a nelistujte zpátky. Pouze napište tři stránky … a příští den napište další tři.

30. září 1991… O víkendu jsme šly s Domenikou chytat brouky na Rio Grande a Patt Creek. Domenika je potřebuje pro svůj biologický projekt. Chytily jsme pár vodoměrek a motýlů. Udělala jsem doma červenou síťku na motýly, která docela fungovala, i když vážky nám k našemu zklamání vždycky ulétly. Tarantuli, která si to pochodovala po špinavé cestě nedaleko našeho domu, jsme nechaly na pokoji. Jenom jsme si ji prohlédly.

Přestože jsou ranní stránky někdy barvité, často bývají negativní, útržkovité, lítostivé, stále stejné, šroubované, dětinské, hněvivé, neslané nemastné či dokonce bláznivé. To je v pořádku.

2. října 1991… Vstala jsem, bolela mě hlava, vzala jsem si aspirin a teď je mi trochu líp, i když jsem pořád ještě zesláblá. Možná jsem chytla tu chřipku. Už jsem vybalila skoro všechno, ale pořád jsem ještě nenarazila na čajovou konvici od Laury; moc se mi po Lauře stýská. Je to bolestné…

Všechny tyhle rozhněvané, ukňourané a malicherné věci, které ráno sepisujete, stojí mezi vámi a vaší kreativitou. Starost o zaměstnání, prádlo, divné klepání v autě, záhadný výraz očí vašeho milého – tohle všechno nám víří v podvědomí a kalí to naše dny. Hoďte to na papír. Ranní stránky jsou základním nástrojem tvůrčího ozdravění. Coby zablokovaní umělci máme sklon nemilosrdně se kritizovat. 

Nenechte se soudit

I když se světu jevíme jako výkonní umělci, máme pocit, že nikdy neděláme dost a že neděláme to pravé. Jsme obětí perfekcionisty ukrytého v našem nitru, onoho zlého vnitřního kritika, Cenzora, který sídlí v levé hemisféře našeho mozku a neustále udržuje v toku proud podvratných poznámek, často maskovaných za pravdu. Cenzor říká takovéhle úžasné věci: „Tomuhle ty říkáš psaní! Já se snad uchechtám. Vždyť ani neumíš interpunkci. Jestli ses to nenaučil dodneška, nenaučíš se to už nikdy. Neznáš ani pravopis. Jak tě napadlo, že bys mohl tvořit?“ A tak dále, a tak dále. 

 

Připravené ranní stránky

 

Stanovte si tuto zásadu: nikdy nezapomínat, že negativní názory vašeho Cenzora nejsou pravdivé. Potřebujete získat jistou praxi. Cenzorovi se naučíte unikat tím, že ráno vylezete z postele a pokaždé se ihned pustíte do psaní stránek. Na Cenzorově názoru nesejde, protože žádný nesprávný způsob psaní ranních stránek neexistuje. Nechte Cenzora, ať si mele, co chce. (A on bude.) Pouze pohybujte rukou po papíru. 

Když se vám zachce, Cenzorovy názory si zapište. Všimněte si, jak rád vám jde po tvůrčím krku. Nenechte se mýlit: Cenzor se vás stále chystá dostat! Je to vychytralý nepřítel. Kdykoli se vylepšíte, on se vylepší také. Tak vy jste napsal jednu dobrou hru? Cenzor vám řekne, že to je vše a že víc už nedokážete. Tak vy jste udělal první skicu? Cenzor řekne: „Picasso to není.“ 

Přeškrtněte cenzora

Představte si svého Cenzora jako kresleného hada, který se plazí kolem vašeho tvůrčího ráje a syčí ohavnosti, aby vás vyvedl z míry. Pokud se vám nelíbí had, můžete si zvolit jinou karikaturu Cenzora – může to být třeba žralok z Čelistí. Přeškrtněte ji velkým X a položte ji tam, kde obvykle píšete, nebo ji zastrčte pod obal svého poznámkového bloku. Cenzor už tím, že z něj uděláte maličkého vychytralého ošklivce, začne ztrácet část své moci nad vámi a vaší kreativitou. 

Nejeden student si nad stůl přišpendlil nelichotivou fotografii rodiče, zodpovědného za to, že se mu v duši usídlil Cenzor, a označil ji za Cenzora. Smyslem toho je, abyste přestali Cenzora považovat za hlas rozumu a abyste ho začali chápat jako činitele, který vás blokuje. Ranní stránky vám v tom pomohou. Ranní stránky nelze převádět na další den. Nikdy je nevynechávejte a nikdy k nim nepřistupujte lajdácky. Ať máte jakoukoli náladu. Ať Cenzor říká sebehorší věci. 

Prostě pište

Míváme představu, že pro psaní musíme být v dobré náladě. Nemusíme.

Ranní stránky vás naučí, že na vaší náladě skutečně nezáleží. Část nejlepší tvůrčí práce se udělá ve dnech, kdy máte pocit, že vše, co děláte, stojí za starou bačkoru. Ranní stránky vás naučí to, že přestanete svou práci posuzovat a že budete jen psát. Co na tom, že jste unavení, otrávení, nesoustředění či stresovaní? Váš umělec je dítě, které je třeba nakrmit. Ranní stránky krmí vaše umělecké dítě. Proto své ranní stránky zaplňte. 

Tři stránky čehokoli, co vám vytane na mysli – nic víc to není. Jestliže nemůžete přijít na nic, o čem byste psali, pak pište: „Nemůžu přijít na nic, o čem bych psal…“ Dělejte to, dokud nepopíšete tři stránky. Nedělejte nic, dokud nepopíšete tři stránky. 
Když se lidi ptají: „Proč píšeme ranní stránky?“, žertem odpovídám: „Abychom se dostali na druhou stranu.“ Myslí si, že si dělám legraci, ale já si ji nedělám. Ranní stránky nás skutečně dostávají na druhou stranu: na druhou stranu našeho strachu, naší negativity, našich nálad. Hlavně nás dostávají za Cenzora. Mimo dosah Cenzorova blábolení nacházíme svůj vlastní klidný střed, místo, kde slyšíme onen tichý hlásek, který patří zároveň našemu Stvořiteli i nám. 

Julia Cameronová: Umělcova cesta – Duchovní cesta k vyšší kreativitě, Maitrea, 2009 (Redakčně upraveno, zkráceno.)

 

Chcete-li se dozvědět více o tom, s čím mohou ranní stránky pomoci, můžete si o nich přečíst další článek. Najdete v něm zkušenosti lektorky Umělcovy cesty Anety Pavlové. Její příští kurz začíná v září 2020 v Maitree.