Nejdůležitější je začít - a nevzdat to

Proč ses rozhodl vytvořit Inspiraci Srdcem? Ještě nedávno se lidé potýkali s obtížným přístupem k informacím, dnes mají spíše opačný problém – zahlcenost informacemi. Webů věnovaných osobnímu rozvoji je na světě víc než dost. V čem má být tenhle jiný?

Moje životní cesta je cesta Srdce. Důvěřuji naplno svému Srdci, i když mě v životě zavedlo do neočekávaných a někdy opravdu těžkých situací. Srdce mi pomáhá rozlišovat, co náš společný život podporuje a co už ne. Naučilo mě žít v přítomnosti a stát se aktivním milujícím tvůrcem svého života a podporovat životy ostatních lidí.

Život teče jako řeka, a my všichni jsme v ní a učíme se v ní plavat a žít tak, abychom byli spokojení a neztráceli své síly. Učíme se být dobrými tvůrci svých životů, kteří se vzájemně podporují.

Lidé, kteří poznají a zažijí, že je pro ně užitečné žít v plném souladu s ostatními lidmi, přírodou a Matkou Zemí, mají šanci proměnit své životy. Tento web je tu především pro ty, kteří se chtějí spojit se svým Srdcem a skrze něj se propojit s dalšími lidmi, s podobným přístupem k životu. 

Tento web nám může pomoci vytvořit si nové návyky a nové způsoby života, které pomohou dát našim životům hlubší smysl.

 

Často nám připomínáš, že se potřebujeme dostat z hlavy do Srdce. Jak se to dělá?

Žijeme v době nekonečných možností a jsme jimi zahlceni. Ztrácíme se v tom a nevíme, co si z těch všech možností vybrat, abychom mohli prožívat dlouhodobě smysluplný život, ve kterém se cítíme šťastní a naplnění. Potřebujeme se to však naučit.

Proto bychom se měli zklidnit a utišit svou Mysl. K tomu existuje velká spousta technik po celém světě a mě v tom pomáhá především buddhismus a další východní způsoby života, jako je taoismus, judaismus, súfismus a podobně. 

Abychom mohli ucítit, co nám sděluje naše Srdce, potřebujeme se více propojit se svým tělem a také s celou s přírodou a Matkou Zemí. Je třeba se naučit cítit skutečné potřeby svého života a také života ostatních lidí. Tady mně osobně nejvíc pomáhá moje šamanská cesta, cesta léčitele.

Budoucnost je o spolupráci mezi lidmi a společné péči o život na naší planetě. Budoucnost závisí na naší schopnosti spolupracovat a společně pečovat o život na naší planetě. Nejdříve je však třeba najít důvěru ve vlastní život a v sebe. Pokud se lidé naučí láskyplně a nesobecky pečovat o sebe, své tělo a svou duši, velmi rychle ucítí své Srdce a budou jasně vědět, co škodí jim i ostatním.

 

Co bys poradil člověku, který přijal roli tvůrce, není spokojený se svým životem, ale nedaří se mu ho změnit?

Pokud se člověk rozhodne stát se aktivním láskyplným tvůrcem svého života, musí se tak rozhodnout s plnou vážností a jít do toho celým svým Srdcem. Já jsem říkával: „ať to stojí, co to stojí, ať to bolí, jak to bolí“. Na této cestě se totiž setkáme se všemi svými strachy, pocity viny, křivdami, zradami, manipulacemi a podobně. 

To vše je třeba si uvědomit, naučit se to přijmout takové, jaké to je, a pak to můžeme pustit. Tím si vytvoříme nový životní prostor a novou životní energii. Přitom se zároveň můžeme naučit novým vzorcům a způsobům chování, ve kterých se cítíme lépe a které více podporují náš smysluplný život.

Nezbytnou podmínkou je uvědomění si a opuštění starého konceptu chování, který lze shrnout do trojúhelníku Oběť – Pachatel – Zachránce. Je třeba přestat se cítit jako oběť života. Nejdůležitější ze všeho však je začít a přesto, že nám to někdy nejde, nevzdat to.

 

Tvůj mediální obraz by se dal shrnout slovy „bývalý uhlobaron, který se zbláznil a stal se buddhistou a šamanem“. V souvislosti s Mosteckou uhelnou společností jsi ve Švýcarsku pravomocně odsouzený ke čtyřem letům odnětí svobody. V rámci trestního řízení, které proti tobě vede český stát, ti byl obstaven majetek. Jak se ti daří necítit se za těchto okolností jako oběť?

V tom mi hodně pomáhá vědomí, že jsem při privatizaci Mostecké uhelné nikoho nepoškodil a nikomu neublížil. Před dvaceti lety bylo záměrem českého státu provést co nejrychlejší privatizaci a zachránit co nejvíc českých podniků. To se podařilo i v případě Mostecké. Tehdy českým vládám nešlo o zisk z privatizace, ale o její rychlost a taky o to, aby co nejvíce kapitálu zůstalo v českých rukou. Švýcarsko nás odsoudilo bez znalosti českého práva a bez snahy pochopit českou privatizaci během velmi krátkého procesu – konkrétně za dva týdny – a ponechalo si české peníze pro sebe. Je to celé velmi absurdní.

Důležité je pro mě také vnitřní vědomí, že jsem už tehdy následoval Velkého Ducha a konal to, co bylo potřeba pro podporu života v Čechách. Peníze za Mosteckou jsem vždy chápal jako dar Matky Země na podporu rozvoje spirituality českých lidí a jejich schopnosti osvobodit se od starých zátěží. Proto jsem téměř všechny získané prostředky – kromě peněz, které si neoprávněně ponechalo Švýcarsko a pánové Pudil a Bobela – vložil do společnosti Maitrea, založil mateřskou školku, podpořil mnoho dalších projektů sloužících českým Srdcím, přirozeným porodům a životu v Čechách a začal jsem připravovat Sluneční lázně v Praze.

Velkého Ducha následuji stále a jsem připraven i nadále sloužit potřebám života v Čechách. Zároveň jsem ale připraven nastoupit i do švýcarského vězení, pokud to bude k něčemu užitečné.